NEPŘEHLÉDNI
Mí drazí čtenáři. Křest je za námi Knížečka je možná k zakoupení na internetu po zadání názvu knihy "Tak daleko, a přitom tak blízko" nebo po zadání mého jména. Je možné ji zakoupit i přímo u mě. Děkuji za podporu.
NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dvojkniha povídek a básní je na světě. "Tak daleko, a přitom tak blízko / Zem/n/ědary aneb Snovořadí mého světa" se těší nejen na svůj křest, ale především na Vás. Bližší informace dám ihned, jakmile budu vědět podrobnosti.
NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

povídky | Vánoce

1674326061-nahled-girl-ge1a9e114f-1280.jpg

Týden před vánoci byla v hračkářství pěkná mela.

Maminky a babičky se předháněly s tatínky a dědečky, kdo koupí svým maličkým tu nejlepší a nejdražší hračku.

Na poličce seděla nádherná Barbie a nemohla se dočkat, až skončí v nákupním košíku. Chvástala se mezi svými kamarády a nejvíce útočila na nebohého medvídka, který byl z výroby nepovedený a byl ve slevě.

 

„Já jsem krásná, dokonalá a už se moc těším, až budu u bohaté holčičky v krásném domě a budu spát v obrovské posteli a bude se se mnou chlubit na všech návštěvách.“

„A Ty, opelichaný chlupáči, strávíš svátky tady, zapomenutý na poličce v hračkářství. Sám a potmě“ vysmívala se medvídkovi.

„Barbie, Barbie, kéž by jsi byla šťastná. Věřím, že i mě si někdo najde.“

 

Neuplynulo ani deset minut a cizí ruka vzala Barbie do nákupního košíku a byla fuč.

 

O 14 dnů později.

 „Brumlo, Brumlo, dám Ti čepičku, ať mi nenastydneš a půjdeš mi pomoct vyhodit odpadky“ řekla láskyplně malá Barunka medvídkovi. Tomu, který jí pod vánočním stromečkem udělal tak obrovskou radost. Barunka věděla moc dobře, že Ježíšek pro ni moc peněz nemá, ale když našla pod stromečkem toho krásného plyšáčka, plakala radostí. Byl to ten nejhezčí dárek, který si jen mohla přát.

 

U popelnic bylo strašně moc krabic.

 

„Jé, hele Brumlo, tady někdo vyhodil krásnou panenku, je celá otrhaná“ řekla Barunka a vzala do svých prokřehlých rukou Barbie.

A tak se opět sešli.

Na poličce v útulném malém pokojíčku holčičky Barunky.

 

Největší bohatství není v penězích, ale v laskavostí lidských srdcí.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 21.01.2023
1671965990-nahled-christmas-gd99c4a0a6-1920.jpg
 

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát vánoční poselství.

Jenže pak jsem dostala ten dárek. 

 

Včera byl Štědrý den. Po několika dnech sněhové nadílky byl kupodivu opět na blátě. Opět, jako každoročně, vyšel na 24. prosince. Jako obvykle jsme měli vánoční stromeček, bramborový salát, kapra, krásně prostřený stůl a slavnostní náladu. Slavnostní náladu máme celou dobu, co se známe.

Neboť, jak říkáme ... "sláva, sláva, velká sláva, že jsme se v tom světě konečně potkali a jsme spolu."

Jediné, co bylo jinak, že můj muž šel večer do práce. 

 

Z toho důvodu jsme měli na místo štědrovečerní večeře štědrovečerní oběd. Nepoznali bychom rozdíl, nebýt venku na místo měsíce a hvězd, roztomilé sluníčko. Popřáli jsme si vánočními oplátky, sfoukli svíčku a utíkali radostně jako malé děti k dárkům. Byly krásné. Úplně všechny. Menší i větší, tvrdé i měkké, kulaté i hranaté. Všechny měly nedozírnou hodnotu. 

Byly darované od milovaných a z lásky. 

 

Ráda dostávám knížky. Je těžké darovat knížku, která Vás zaujme. Když jsem zvěavě prohmátavala  ještě zabalené dárečky, tušila jsem, že v jednom z nich bude kniha. 

 

"Júúúú, kniha" zvolala jsem překvapeně po odbalení. A samozřejmě dodala "děkují, Ježíšku". 

 

Večer jsme si s mužem dali pác a pusu a rozloučili se. On šel nově oháknutý s novou vůní vánočně okouzlovat své klientky, já s novým prádlem, novou vůni a s novým přítelem do postele. Můj přítel byl hranatý a voněl tiskařskou černí.  

 

Nevím, jak vy, ale já čtu některé knihy potichu a některé nahlas. Jako bych se rozhodla hned při prvních písmenkách. Jako bych vždy intuitivně vycítila, že čím je kniha silnější, tím je větší šance, že ji budu číst nahlas. Některé stránky přednáším, jiné si prošeptávám a některé pasáže propláču. Nahlas a s úctou. 

 

Tento světový bestseller napsal vážený pan Eddie Jaku. Jmenuje se "Nejšťastnější muž na zemi".

Kniha je o neuvěřitelných lidských osudech, o neskutečných hrůzách, zvěrstvech, holocaustu, bídě a utrpení. Je také o obrovské síle, naději, dobrotě lidí, laskavostí a nezdolné víře. O neuvěřitelné pokoře k životu. O pekle na zemi i zázracích v pekle. Proplakala jsem celý Štědrý večer. 

 

Možná si myslíte, že tohle o vánocích nechcete, že se nám to "nějak nehodí do krámu". Nehodí se to ke slavnostně a bohatým prostřeným stolům, bohatým dárkům, navoněnému domovu a veselým a šťastným očím.  Ale ano, já Vám budu oponovat. Přesně tehdy se nám tato kniha hodí. 

 

Abychom si až na dřeň našeho srdce uvědomili, že dnešní dny nejsou samozřejmostí. Že žijeme každodenní zázrak a že se máme tak nádherně jako nikdy. 

 

Je naší povinností každý den děkovat naším babičkám a dědečkům, a také jejich babičkám a dědečkům,  s úctou za jejich životy a za vše, co generace našich předků musela prožívat a vybojovat za to, abychom my, vy i ti další, co příjdou byli jen tak jednoduše šťastní. Musí se o tom číst, mluvit a nesmí se zapomenout. Nikdy. 

 

Dovolte mi, abych ocitovala závěr knihy:

"Chci změnit svět k lepšímu a doufám, že přečtením této knihy se do něj navrátí trochu lidskosti. Chci ti také říct, aby ses nikdy nevzdával naděje. Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost."

 

Kéž by se tato kniha stala součástí povinné školní četby. Kéž by otevřela srdce všem a nedovolila zapomenout.

 

Já sama jsem se rozhodla, že ji velmi ráda budu kupovat pro své blízké jako dárek a dál šířit její poselství. Je to to nejmenší, co pro generace našich předků můžu udělat. 

 

Přeji si pro nás pro všechny pevné zdraví, hodně štěstí, mnoho všeobjímající lásky, srdečného smíchu, nádherného přátelství. Přeji si mír. Mír pro všechny. Venku i uvnitř našich srdcí. Přeji si tohle všechno ze všeho úplně, ale úplně nejvíce. 

Moc Ti, za to všechno děkuji, Ježíšku. 

 

 
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | povídky / Vánoce | publikováno: 25.12.2022
1608716981-nahled-christmas-3983887-1280.jpg

Protahuji se a otáčím zpět.  Zvláštní prazvláštní dny jsou na té cestě za mnou. A přitom tak nádherně stejné. Na jaře vše vonělo, v létě hřálo slunce, na podzim rozkvetl celý svět do neskutečných barev a v zimě se halíme do rukavic, čepic a šálů. Nic se nezměnilo.

 

Na jaře bez pozvání přišel strach, překvapení, naštvání, frustrace, zlost, pláč a bezmoc.

 

Na jaře lidé na místo kabátu shazovali své masky.

I přes zahalená ústa, vše opravdové prozradily oči a činy.

Jaro bylo očistné. Už nebylo možné se skrýt za nabubřelost, bohatství, sladké řeči a falešné úsměvy. To vše bylo přikryto.

Jen oči a činy mluvily. Mluvily hlasitě, jasně, bez obalu. Oči a činy nás všech.

 

Přešlo voňavé léto, okouzlující podzim a na trůn si sedla paní Zima.

Zítra máme Štědrý den. Lidé se spolu budou scházet nebo taky ne. Budou přemýšlet, nadávat, smát se, bát se, pomlouvat, radovat, nenávidět, milovat. Proč? Protože je Štědrý den?

Ne, protože jsme lidé. Pořád stálé stejní. Jen někdy je to vidět o něco více.

 

Přeji Vám všem, aby jste si uměli udělat štědrý každý den. Buďte štědří k sobě, ke svým blízkým i ke svým vzdáleným. Rozdávejte lásku, pohodu, úsměv a s radosti to samé přijímejte. Neboť to jsou ty nejkrásnější dárky.

A já Vám z celého srdce přeji, ať jich máte nejen plný dům, ale především ať těmito dary přetékají Vaše srdce a srdce lidí kolem Vás.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 23.12.2020
1606549485-nahled-christmas-2988122-1280.jpg

V dojemném objetí andělských křídel uložila jsem svou hlavu na péřový polštář. 23. 12. 2020 chvíli před půlnoci.

 

Bramborový salát obsadil své čestné místo v lednici. Kapr se připravoval na svůj zítřejší trojkabát, na balkoně tiše šumivě notoval šampus. Cukroví sladce cukrovalo mezi svými a vánoční oplatky se těšily až se zítra smočí do lepkavého medu.

 

„Tak zítra“ šeptá mi můj objímající anděl. „Budeme mezi Vámi více než obvykle“.

 

„Vím. Zítra Vás čeká náročný den.“

 

„Ano. Budeme poslouchat jako každoročně Vaši nespokojenost s vánočními dárky, rozladěnost ze špatných pořadů v televizi, zklamání z absence sněhu venku, unavenost, marnost, sklíčenost, frustraci, samotu.“

„Také ovšem uvidíme mnoho pohody a klidu, šťastné úsměvy a objetí, lásku, poděkování, pokoru a smích.“

 

„Víme, že zítra taky uvidíme o hodně více prázdných židlí u stolu a v přichystaných talířích bude více slz. Lidé budou trošku jiní. Někteří smutnější, někteří naštvanější, ustrašenější, zoufalejší, vyhaslejší.“

 

„Zítra nás čeká náročný den.“

„Budeme Vás více než kdykoliv jindy objímat a foukat Vám do vlasů. Budeme Vám šeptat, že vše je v pořádku. Budeme Vám mezi plameny svíčky zapalovat plameny naděje a víry. Budeme dělat vše proto, abyste byli jednoduše šťastní.“

 

„Zvládnete to?“ zeptala jsem se tiše.

 

„Samozřejmě“ odpověděl jsi mi.

„Děláme to pro Vás s láskou, neboť jste to nejhezčí, co tady dole máme“.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 28.11.2020
1595711293-nahled-champagne-glasses-4731532-1280.jpg

„Ťuky, ťuky,  ťuk…..“

 

Ubírám zvuk v televizi, rychle na sebe oblékám sukni a jdu se podívat, kdo to klepe. Na prahu mého bytu stojí malý chlapeček v roztomilé čepici a zvědavými očima si mě prohlíží. Tváře má krásně červené od venkovního chladu a ve svých drobných ručičkách drží tři krabičky. Nesmělé se usmívá.

 

„Dobrý den, paní.“

„Dobrý den, chlapče.“

 

„Tak jsem tady“ říká dospěle a najednou vůbec nevypadá nesměle ani dětsky. Působí na mě ochranitelsky, silně, nadějně a tak nějak nově.

 

„Copak mi neseš?“ usmívám se na něho a zvědavě si ho prohlížím. Moc dobře už vím, jak bude každým dnem růst, vyspívat, moudřet až z něho vyroste další silný parťák do mé životní sbírky.

 

„Jako každoročně tři krabičky. Nakládejte s nimi, milá paní, jak nejlépe dovedete. Mějte se krásně a těším se na příště. Mám toho ještě hodně, nebudu už dále zdržovat, co jsem měl, to jsem dal",  zamává a odchází. Ještě zaslechnu známé „ťuky ťuky ťuk“ o patro výš. Pomalu zavírám dveře a opatrně si jdu prohlédnout obsah krabiček.

 

Sedám si na zem do tureckého sedu, opírám se o stěnu a na chvíli zavřu oči. Ještě než je otevřu, v duchu se loučím s těmi, které jsou již zabalené a připravené k uložení. Volně nechávám stéct slzy po tváří a kreslím si na tváří nový úsměv…. Výdech, nádech… teď… otevírám.

 

V první je krásná Aeskulapova hůl obtočená hadem jakožto symbol životní síly a zdraví, ve druhé něžný čtyřlístek a ve třetí kouzelné srdíčko.

 

Beru si je do dlaní a tiše a s pokorou šeptám „budu Vás chránit mé vzácné dary“. Vtisknu jim polibek a zakápnu slzou. To proto, aby u mě měly živnou půdu, rostly a nabíraly síly.

 

Podívám se z okna a vidím, jak stojí dole na chodníku a uličnicky na mě mává – ten roztomilý chlapec – nový – v pořadí dvoutisícídevatenáctý ….

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 31.12.2018
1595778604-nahled-new-years-eve-1905144-1280.jpg
Tak šťastný a veselý. První hodina nového roku je za námi a já si uspořádávám myšlenky.
 
Zlatavá barva pětileté whisky se houpe ve skleničce, všude kolem dokola hraje hudba a střílejí petardy. A mě je jako každoročně v tuto chvíli moc pocitově. Nostalgicky se loučím se starým rokem. Přemýšlím, jaký byl. Usmívám se, protože jako vždy byl prostě překvapivý. Byl dobrý nebo špatný? Proboha, kdo by byl schopen tak jednoduše odpovědět? Copak život je černobílý?
A tak stejně jako je svět barevný, i ten minulý rok byl neuvěřitelný, nečekaný, neskutečný. A přes všechny radosti, bolesti, kotrmelce, ztráty i nálezy mu děkuji. Za vše co mi dal i vzal. Ukládám si ho do svých vzpomínek a posílám mu pusu na rozloučenou. Byl můj. Teď už je minulostí.
 
Jeho nástupce je jako malé narozené dítě. Všichni ho pro tuto chvíli oslavujeme. I přesto, že vůbec netušíme, jaké toto dítko bude. Zda z něho vyroste inteligent, vědec, profesor, prodavač, uklizeč, popelář. Netušíme, jestli bude hodný či zlobivý. Krásný nebo ošklivý. Částečně můžeme ho ovlivnit. Částečně ovlivní on nás. Nový rok. Nepopsaný list papíru. Čichám k jeho vůni. Voní novotou a neposkvrností. Nadějí a přáním.
 
Každý z nás si upřímně přeje hodně zdraví, mnoho štěstí, lásky, pohody. I přesto, že víme, že občas onemocníme, budeme mít pech, v lásce to zaskřípe a do pohody bude daleko. Po bujaré noci přijde vystřízlivění. Ale já si přesto přeji, ať v srdci každého z nás zůstane ta kouzelná skořápka dnešní noci.
Ať v nás zůstane naděje. Přání všeho nejlepšího všem okolo. Touha a síla. Radost a veselí.
 
Dovolte mi použít dva citáty: "K pochopení všeho je nutno vše odpustit." a druhý..."Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě".
 
Přejí Vám z celého srdce, aby Váš nepopsaný list začal pochopením a láskou.
 
S pokorou k nádherným zítřkům Vaše Hanlen.
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 01.01.2018
1595767131-nahled-kitchen-2565105-1280.jpg
Stojím na prahu své úplně nové kuchyně.
Kuchyně je místnost, kde se odpradávna rádi všichni setkávali. Znáte to. Máte krásný obývací pokoj, nádhernou prostornou halu, rozkvetlou terasu a pak k Vám příjde návštěva a Vy řeknete "tak kde se posadíme?" a ona řekne "no přece v kuchyni, tady je to nejlepší".
A tak se většinou tísníme v té malé místnosti velkého domu a je nám tam jednoduše pěkně. Klábosíme o obyčejných věcech, sdělujeme si důvěrnosti, pláčeme nad smutkem a radujeme se z kouzelných životních okamžiků. Ve vzduchu je vůně kávy, čaje, jídla, dobroty, laskavosti, péče a někde uvnitř nás i pocit bezpečí dětství. Vždyť i malé dítě, které má svůj dětský pokojíček plný hraček se nejraději batolí pod nohami mámy v kuchyni a krásně si hraje s vařečkou a hrníčkem.
 
Stojím na prahu své úplně nové kuchyně.
Přede mnou na poličkách je 12 hrnců vonících novotou. Kolem 52 talířků a příborů a 365 kořenek různých chůtí a vůni.
 
Už zítra vezmu do ruky jeden ze svých hrnců a začnu v něm vařit, to nač právě budu mít chuť. Někdy to bude neslané nemastné, jindy hříšně sladké a občas se vaření nepovede, takže budu muset snít i nějakou tu hořkost. Vyberu si první čtyři talířky, na každý týden jeden a rozhodnu se pro skladbu 31 kořenek. V duchu nasávám tu vůni. Hrnec Leden už staví se do popředí.
 
Zavírám oči a představuji si tu pohádkovou alchymií kouzelníka Života. Stojí tam uprostřed kuchyně ve své mohutnosti a v obrovském kotli míchá ty nejrozmanitější nápoje a many pro každý příští den.
 
Kuchyňská linka voní novotou. Míchá se ve mě radost z nových příležitostí a obava, zda budu umět se všemi těmi novými vydobytky správně zacházet, zda se občas nespálím a zda bude chutnat nejenom mě, ale i mým spolustolovníkům. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa.
 
Takže nám všem, co stojíme na prahu přeji šťastnou ruku. Ať je vše tak, jak má být. Správně osolené, jemně sladké, trošku pikantní. Ať ve vzduchu se mísí vůně domova i dálek, vůně těšení a setkávání.
 
Pokud se nám občas nepodaří vytvořit přímo kulinářský zážitek, nebuďme smutní. Vezměme si pro ten den chleba se solí a pochutnejte si i na něm.
 
Ať nám všem chutná.
Báječný nový rok 2018.
 
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 31.12.2017
1595766649-nahled-christmas-2971961-1280.jpg
Je mi blaženě.
 
Salát okoštovaný, kapr snězený. Všude kolem kupy dárkového papíru. Na sedačce vzorně jako vojáci sedí mé nové milé dárky. Vrátila jsem se z výletu.
 
Nádherný podvečer. Kapr už byl nasmažený a vše připraveno. Můj milovaný syn přišel a tiše položil pod stromeček dárky. Prošel bytem a dospěle posadil se ke stolu. Chtěla jsem začít večeři, ale přeci jen bylo brzy. "Máme čas, mami" řekl, "nespěchej".
A tak jsme si povídali. Já jemu a on mě. Moc pěkné. Čočková polévka veselé chládla.
"Ohřeju ji" řekla jsem a při těch slovech jsme v jednu chvíli oba smočili malíčky dovnitř kastrůlku.
"Nic neohřívej, stejně to nemám rád moc horké".
"Já taky ne" odpověděla jsem. Čočkové malíčky vytáhli jsme na svět a labužnicky oblízli.
 
Najednou tak lehce svěřovala jsem se mu jako své nejlepší kamarádce a on se mnou mluvil jako s kámošem od vedle. Byli jsme v pohodě, smáli se a bylo nám tak nějak spokojeně hezky. Já ubrala ze své přísné výchovy a přestala dopodrobna dodržovat vánoční zvyky.
Zapálila jsem věnec čtyř svíček a teatrálně pronesla:
"tímto prohlašuji naše vánoce za zahájené".
"Toť" odpovědělo mé přerostlé dítě a pustili jsme se do chladnoucí čočkovky.
 
Nabírali salát a jedli ryby. Povídali si smutně i veselé. Smáli se a vyplivovali kosti. Vánoční cukroví oba ignorovali a kroutili hlavami nad nesmyslností jeho bytí. Ovoce neposkvrněně usmívalo se na nás ze svých mís.
 
Obřadně rozdali jsme si oplatky. Laskavě, upřímně a srdečně popřáli si to nejhezčí, co můžeme si přát. Zdraví, prací, lásku, štěstí, pohodu a ať jeden druhého má rád.
Má závěrečná modlitba byla tak "obyčejná" :
"Bože, děkujeme Ti za vše, co máme a přejeme si za rok to samé. Děkujeme. Ámen."
 
Dárečky dávali jsme si z ruky do ruky a těšili se z nich. Jeden hezčí než druhý. Laskavé byly i stuhy.
 
Nakonec přišel ten dárek ze všech největší. Mámino a synovo krásné objetí.
 
A co bylo dál? Jeli jsme navštívit rodinu jeho lásky. Pak prošli jsme se náměstím a dali si svařáček. Pak zvedli hlavu a uprostřed nádherného davu koukali na ohňostroj. A já v něm cítila neobyčejnou sílu. Neskutečnou víru. A věděla, že vše co příjde, zvládnu. A když kapesníkem dojetím otírala si oči, začala jsem se těšit na budoucnost.
 
Posezení v místní pizzerii dotvářelo scenérii. Všude svíčky, ozdoby, dobroty. Tři starší mezi zbytkem mladších a přitom nikdo nikomu nevadil ani neradil. Pohoda, klídek, tabáček..... v dáli svítil na cestu bezpečný majáček.
 
A tak teď nenůžu spát. Dávám si kávu. Ano, teď po jedné hodině ranní. Takhle už to mám. Dávám si, nač zrovna mám chuť a nedívám se na hodiny.
 
A mé dějiny tiše si zapisuji větu k dnešnímu dni..... "tak takhle vypadá štěstí".
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 24.12.2017
Další stránky: 12