NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie

1630933645-nahled-heart-1450299-1280.jpg

Mezi zavěšenými kolíčky

pozoruji tajně

Tvé kotníčky.

 

Ležím nedaleko v trávě s výhledem na tvou zahrádku.

S myšlenkou Amundsena na dobytí jižního pólu.

V duchu si kreslím odvážnou pohádku.

Pro případ, že bychom byli spolu.

 

V mých představách cítím, jak třeme si nohu o nohu.

Tiše Ti šeptám do ucha:

„Jsi lahodná jako lžička nejsladšího tvarohu“

 

Mezi zavěšenými kolíčky

výdech-nádech.

 

Pozoruji tajně

Tvůj pěkný zadek.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 06.09.2021
1630610704-nahled-corona-6079225-1920.jpg

Třaskavina.

Sklo.

Žádná psina.

 

Výbuch jako v chemičce.

Stojím v epicentru.

Cítím se jak na myčce.

 

Umytá i rozervaná.

V noci.

Zrána.

 

Snad si vzpomene.

Poté, co ...

..hodila jsem srdce do plamene.

 

Výbuch.

 

Zůstaly krátery.

Sklízíme, co jsme zaseli.

 

Stojíme na spáleništi oba.

Nad námi – skoba.

Damoklův meč.

 

Buď nikdy.

Nebo…

TEĎ.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 02.09.2021
1629205245-nahled-fantasy-3668208-1280.jpg

Na tvé hrudi rozprostřené vlasy.

Za oknem se blýská.

 

Na lepší časy.

 

Roj perseidů jen na obloze

vypadal by velmi stroze.

Znovu a znovu. Zas a zas.

Meteorický roj je v nás.

Tzv. noc maxima

připadla téměř na svatého Jáchyma.

 

Občas zhoupnu se v bocích.

Mezi záblesky smutku v hnědých očích.

 

Občas uhýbáme na stranu.

Žertovně hledáme obranu.

 

Za oknem se znovu blýská.

 

Zaburácí hrom.

Na potvrzení, že opět jsme v tom.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 17.08.2021
1628106387-nahled-wheat-3506758-1280.jpg

Lusknutím prstů uběhlo mé půlstoletí lásek.

Jako bonus obdržela jsem pár láskyplných vrásek.

 

Jako včera, co do sešitu psala jsem pár svých prvních rýmů.

Jako dnes, kdy píšu v houpacím křesle ve společnosti stínů.

 

Na rtech stálé mám svůj úsměv něžný.

Dnes však vím, jak vzácný je. Není běžný.

 

Mým bohatstvím je notýsek a psací tužka.

V srdci láska, ve vlasech stužka.

Slunečný západ i východ.

Každého rána tichý příchod. 

 

Sklízíme, co jsme zasili.

Čtyřlístek v dlaní, kapka rosy, vůně obilí.

 

Měsíční svit.

Už vím, co říci mám.

 

Lásko, přijď.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 04.08.2021
1627210202-nahled-circus-309711-1280.png

 

Vlastnil bystrý úsudek.

Po kapsách vždy pár vtipných hlášek.

Říkejme mu Šašek.

 

Vlastně ne.

Byl něco jako Fanfan Tulipán.

Říkejme mu třeba Klaun.

 

Klaun je velmi chytrý a umí rozesmát.

Lze se ho na cokoliv ptát.

Polonahý, polosytý.

Uvnitř sebe má smutek skrytý.

Hlupák to nebyl, pěkný chlap.

Bylo príma se ho dotýkat.

 

Myslela si, ouha…

že je to její splněna touha.  

 

Byla provazochodkyně a pádů už měla dost.

Věděla, jak bolí roztříštěná kost.

 

Zapomněla bláhová,

že Klaun má přece namalovanou masku.

Umí zahrát cokoliv. Nakreslí i lásku.

 

Provázek se prohnul, zatočilo se s ní šapitó.

Ucho džbánku se urvalo, bylo rozlito.

 

Provazochodkyně louží setřela.

Překvapilo ji to zjištění.

 

Naštěstí měla jištění.

 

A Klaun? Ten nekouká na kačky.

V jiném cirkusu rozesmává další divačky.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 25.07.2021
1622402471-nahled-watermelon-2367029-1280.jpg

Ženo.

 

Tebou zasažen jako by do srdce někdo vpálil mi kulku.

Dvě mandle vložené do Tvých očních důlku.

Tak rád říkal bych Ti jediný:

Tvé rty chutnají jak horké maliny.

Ještě dnes cítím otisk včerejšího tance.

Ve výši mé hrudi Tvé pevné pomeranče.

Zcela jistě není to má vina.

Tak rád piju božský lektvar z Tvého klína.

 

Muži.

 

Nemusím navštívit svatostánek vědmy,

abych zjistila, že Tvůj zadek jako meloun je pevný.

Tvé oči uhrančivé jako uhlíky.

Tvá ústa spalují jako chilli papriky.

Mé srdce dá se do klusu,

při Tvém objetí, co má sílu citrusu.

 

Tvůj další plod tropického ovoce podložený je dvěma datlemi.

Tvé paže jsou dvě pevné větve, mé tiché zázemí.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 30.05.2021
1620548827-nahled-stars-1246590-1280.jpg

Je půlnoc.

Chvíle, kdy včerejšek se v dnešek mění.

Uplynulo pár hodin po setmění.

 

Tak nějak bezhlavě

stojím oblečená v lyžařské výbavě.

Chvíle zastavení v životním běhu.

Pode mnou není ani vločka sněhu.

 

Namísto v přilbě a lyžácích

hlavu mám v oblacích.

Zahalené v tmavé noci.

ptají se mě stromy „a Ty, kdo jsi?“

 

Přemýšlím nad odpovědí. Mám čas.

Obklopená množstvím prazvláštních krás.

Jak cirkusový drezér krotím svou lidskou pýchu.

Na horách. V noci. Ve tmě. V tichu.

 

Mám zakloněnou hlavu.

Jako námořník si tiše plavu.

V době, kdy čas neúprosně se blíží k ránu

v nekonečném hvězdném oceánu.

 

Starlink smutně protne mé snění.

Vím, že odpovídat otázkou slušné není.

„Člověče, kdo si myslíš, že jsi?“ ptám se na místo stromů.

Tak ptát se Tě budou až jednou vracet se budeš domů.

 

Někdy málo je více.

Není třeba hrát si na Bohy.

 

Bohatství v nás. Zhoupnout se v srpku půlměsíce.

Focení noční oblohy.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 09.05.2021
1618859061-nahled-balls-407081-1280.jpg

Sedím v křesle se zavřenýma očima.

Už dávno vím, že jsem Jiná.

Nohu přes nohu, pohybuji v rytmu tónu saxofonu.

Okouzlená silou Tvého barytonu.

 

Pod víčky tančí mi malé víly.

Zachycují radosti i stíny.

Neboť vím,

že i ty jsi zcela Jiný.

 

Malá, schovaná pod víčky, na svět se kutálí

slza štěstí, tam někde zpovzdálí.

 

Ten sen nekončí, co včera se mi zdál.

Hudba do rytmu hraje dál.

 

Jsem Tvou Královnou

a Ty můj Král.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 19.04.2021
Další stránky: 1234