NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie

1661396622-nahled-meditation-gbf436d446-1920.jpg

Nevím, kde vzali se,

ale zahlédla jsem dva moly. 

Miluji protimluv a protipóly. 

 

Občas pocit mám, že topím se v kapce vody,

co zůstala na lžíci.

Tak nějak jsem zlobivá věřící. 

 

Má zodpovědnost s mou složitou povahou

jak tenisový míček lítá mi nad hlavou. 

 

Nešťastně šťastná, když zpívá Cohen.

V duši stálé jsem rozevlátý bohém.

 

Ne náhodou zrovna, když čtu Hovory s Bohem

překvapení číhá za každým rohem. 

 

Cítím, jak stačí jen odhrnout závoj.

V celé své síle spatřit svůj životní náboj.

 

Cítím, že stačí jen

s duší na dlaní vyjít ven.

 

Nejsilnější vjem? 

Já jsem. 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 25.08.2022
1658473020-nahled-constellations-gaeb828de7-1280.jpg

Jen tak galaxií letí

duše Tvá spojená s duší Tvých dětí.

Jen tak občas počítáš od deseti k pěti.

 

Jen tak život bere ti Tvou pýchu

prý, že tohle je přec k smíchu.

 

Jen tak.

Po schodech chvíli dolů, chvíli nahoru.

Jen tak. Nic neřeš. Přijmi pokoru.

 

Tiše se modli „buď vůle Tvá“.

Vždy přesně je vše tak, jak být má.

 

Bůh Popelce přikázal „hrách s čočkou přeber“.

Rozumím, co říká – „nikomu jeho zodpovědnost neber“.

 

Jen tak, různorodé světy galaxií letí.

Ze slov jsou věty vetkané do souvětí.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 21.07.2022
1655488797-nahled-magnolia-trees-g45f3a2b1e-1280.jpg

Stromy oblečou své nejlepší šaty.

Tráva se vytasí se zelenou stuhou.

Zvířata z domovů vytáhnou paty.

Blankytná obloha spojí se s barevnou duhou.

 

Kozačky uloží se k zimnímu spánku.

Rukavice s čepicí na ústup se dají.

Nastavíš tvář svěžímu vánku

do očí hledíš měsíci máji.

 

Pánové ležérně ukáží své svaly v tričkách

dámy pak nožky v šatech s délkou tak akorát.

První páry vyjedou si na lodičkách.

O voňavých dálkách necháváme si zdát. 

 

Ruka v dlani na jaře jinak hřeje

než když brouzdáš se zasněženou alejí.   

Opojný vzduch chutná skvělé.

Probouzí se život s novou nadějí.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 01.05.2022
1655488640-nahled-two-medallion-primrose-g68a96ef2d-1280.jpg

První jarní den

posunul se jen

o den dříve než za mého mládí.

 

Tam v rohu vykvetla

ze zimou vymetla.

K něžnému hříchu svádí.

 

Za denní zpoždění 

prý může, vážení,

doba, co nazývá se rok tropický.

 

Těch let už uplynulo jako vody v řece.

My však těšíme se stále přece

a doufáme, že bude to navždycky.

 

Jarní probuzení kolem i v nás

prvosenka vyvolává zas

jarní třepotání křídel v nás.

 

Možná touhu, možná chtíč.

Nikdy neokoukaný petrklíč.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 21.03.2022
1646428570-nahled-people-g9b75fc428-1280.jpg

Pane prezidente.

 

Jsem Češka.

Bojím se.

Jen tak obyčejně.

Dneška.

 

Pane prezidente.

Vy mě pochopíte.

 

Já chci jen kousek štěstí.

Osobně nikdy jsem nezvonila na náměstí.

 

 

Nikdy neměla jsem své klíče.

Upřímně?

Nikdo už nechce slyšet více.

 

 

Pane prezidente.

Jsem Češka.

 

Zajímá to snad někoho?

Dneska?

 

Tak snad jediné, co mám, je jizva od anděla.

Jen tak odhodlaná.

 

 

Věřte mi.

Dneska mnohem více než včera.

 

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 2 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 04.03.2022
1644342816-nahled-tulips-g5a3c53ce6-1280.jpg

Právě tato slovíčka má obsahovat básnička:

tulipán, držgrešle, alpa, obaly, risk, koloběžka, záclona.

 

Ani nevím jak, včera vyvolal jsem hádku.

Prý jsem držgrešle a lakomec a urazil jsem její matku.

Ani jsem si nevšiml v tom zmatku,

že zapomněl jsem popřát tchýni k svátku.

 

Jarmila je její jméno,

že zazdil jsem to, bylo mi vyčiněno.

Nejsem necita a ani hrdina.

Pochopil jsem, že čas omluv právě začíná.

 

Vešel jsem do obchodu a neměl žádné plány,

do očí mě ťukly dva vadnoucí tulipány.

Koupil jsem ji taky alpu na revmatické zábaly,

k tomu v akci přibral vánoční obaly.

 

Natěšený rozjel jsem svou koloběžku z kopce,

s velkým riskem dorazil jsem do tchýniny obce.

Zpozdil jsem se čtyři dny, tchýně byla nerada.

Prý co jsem to za zeťáka, vždyť dnes má svátek Milada.

 

Co Vám budu povídat, byla to pěkná pohroma.           

Ze vzteku ji od cigára chytla celá záclona.

Dobrovolní hasiči zasáhli však včas.

Ještě za mnou volala, ať mě vezme ďas.

 

Poučení z toho plyne jediné:

Pište si vždy upomínky

pro klid v celé rodině.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 08.02.2022
1642705788-nahled-young-people-gb81a6ebdb-1280.jpg

Můžete si říkat, co jen chcete,

cítím se divně v dnešním světě.

Všichni známe, jak nás zocelí

setkávání s rodinou či přáteli.

 

Potkat se v kavárně, na horách, u vody.

Nabídnout šlehačku i jahody.

Poklábosit se sousedy.

Prolomit občas tuhé ledy.

 

Před dvěma roky přišel březen.

Chápali jsme, že za kamna vlezem.

Co je ovšem pecka,

sedíme tam ještě dneska.

 

Mě ovšem nejvíce chybí NOS – ten určitě nás zachrání.

 

NOS – Neotřelá Osobní Setkání.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 20.01.2022
1640965954-nahled-wine-g35a6d9df1-1280.jpg

Sedím spokojeně, a přesto nervózní jsem malinko,

neboť za chvíli zaklepe nový rok – ještě je to miminko.

 

Co přinesl nám ten, co právě odchází?

Spoustů radostí i nesnází.

 

Pláčeme občas ve svých snech,

po těch, co odešli na druhý břeh.

 

Zároveň ve svém okolí vítáme děti nové.

Nevíme, zda budou bojácní či hrdinové.

 

Mezi nemocemi a problémy hledáme padáky.

Přijdou vždy, když už je nečekáme - zázraky.

 

Přátelství, práce, koníčky, zázemí – pyšní se různými jmény.

Zdraví, láska, domov – potřebují je všichni. Muži i ženy.

 

A tak se loučím s rokem, co právě vrátka zavírá.

Budeme spolu než odbije dvanáctá hodina.

 

Pak utřu slzu poděkování

a vyslovím tiše vroucí přání.

 

Pro všechny mé blízké a přátelé,

ať každý sklidí to, co zaseje.

 

Ať vyklíčí Vám na Vaší srdeční zahrádce

vše co potřebujete, aby jste se cítili jako v pohádce.

 

Kytičky zdraví, štěstí, lásky a objetí.

Jak budou vonět zatím nemám ponětí.

 

Přejí Vám v krásné zítřky víru.

Každému z Vás vnitřní sílu.

 

A až potkáte lásku – krásnou vílu,

žijte spolu láskyplně v míru.

 

Veselé se objímejte.

Se všemi kolem se hodně smějte.

 

Chovejte se, jak se patří.

 

Jednoduše – buďte šťastní.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 31.12.2021
Další stránky: 12345