NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)
Vítej na mém webu, laskavý čtenáři.

Odpusť, že Ti tykám, ale cítím, že bychom si mohli být blízcí. Přijmi mé pozvání do domova mého srdce, mé duše a mé fantazie.

Kontaktovat mě můžeš na adrese: hanlen@hanlen.cz
1674326061-nahled-girl-ge1a9e114f-1280.jpg

Týden před vánoci byla v hračkářství pěkná mela.

Maminky a babičky se předháněly s tatínky a dědečky, kdo koupí svým maličkým tu nejlepší a nejdražší hračku.

Na poličce seděla nádherná Barbie a nemohla se dočkat, až skončí v nákupním košíku. Chvástala se mezi svými kamarády a nejvíce útočila na nebohého medvídka, který byl z výroby nepovedený a byl ve slevě.

 

„Já jsem krásná, dokonalá a už se moc těším, až budu u bohaté holčičky v krásném domě a budu spát v obrovské posteli a bude se se mnou chlubit na všech návštěvách.“

„A Ty, opelichaný chlupáči, strávíš svátky tady, zapomenutý na poličce v hračkářství. Sám a potmě“ vysmívala se medvídkovi.

„Barbie, Barbie, kéž by jsi byla šťastná. Věřím, že i mě si někdo najde.“

 

Neuplynulo ani deset minut a cizí ruka vzala Barbie do nákupního košíku a byla fuč.

 

O 14 dnů později.

 „Brumlo, Brumlo, dám Ti čepičku, ať mi nenastydneš a půjdeš mi pomoct vyhodit odpadky“ řekla láskyplně malá Barunka medvídkovi. Tomu, který jí pod vánočním stromečkem udělal tak obrovskou radost. Barunka věděla moc dobře, že Ježíšek pro ni moc peněz nemá, ale když našla pod stromečkem toho krásného plyšáčka, plakala radostí. Byl to ten nejhezčí dárek, který si jen mohla přát.

 

U popelnic bylo strašně moc krabic.

 

„Jé, hele Brumlo, tady někdo vyhodil krásnou panenku, je celá otrhaná“ řekla Barunka a vzala do svých prokřehlých rukou Barbie.

A tak se opět sešli.

Na poličce v útulném malém pokojíčku holčičky Barunky.

 

Největší bohatství není v penězích, ale v laskavostí lidských srdcí.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Vánoce | publikováno: 21.01.2023
1674326207-nahled-smoked-meat-g539c6b352-1280.jpg

Uzené je zvláštní slovo.

Voňavé, slané, lahodné, chutné, přátelské a taky nezdravé.

 

Co takhle uzené k čočce, křenové omáčce, k zelí nebo třeba bramborové knedlíky s uzeným?

No jo, jenže to už tak na světě chodí, co je dobré, není zdravé.

Jenže toho, kdo jednou poznal kouzlo domácí udírny, těžko přesvědčím. Taková uzená krkovička, klobáska či špek je velkou konkurenci pro zdravou debatu.

 

Ta krása, když sedíte u udírny v zimním kabátě, celí očouzení, zahříváte se domácí slivovicí a filozofujete s kamarády, kteří Vám rádi přišli pomoci s tou nadlidskou dřinou. Když tu nádheru večer konečně vytáhnete, málokdo odolá neokusit první vzorek. V té době už je Vám většinou celkem příjemné teplo a ostražitost není taková, jaká by měla být. A tak se nejednou stalo, že když se ráno mistr udíř probudil z opice, zjistil, že mu jeho vychladlé dílo zpracoval jeho věrný přítel pes.

 

Ale není uzené jako uzené. Tady se zdravější varianta najde.

Kromě uzeného bůčku si můžeme dát uzený sýr nebo uzené tofu.

 

Horší je to však, pokud se někdo po vás vozí jako po uzeném.  Tady je každá rada drahá. Buď mu fakt voníte, nebo by se do Vás s chutí zakousl. Jestli je to vždy z lásky, to si nejsem úplně jistá. Ovšem pozor. I vozitel si může vylámat zuby – třeba právě na uzených kostech.

 

Opravdový horor ovšem nastává, pokud jste žena, vaše dospělé dítě se ožení nebo vdá a vy tak dostanete funkci ne zcela populární.

Říká se: „Tchýně a uzené nejlepší je studené.“

Schválně se tvářím nejapně a domnívám se, že se zřejmě jedná o nějaký zhýralý druh otužování ubohé ženy. Říkám si, že když budu podávat uzené se zmrzlými rukami, chladnými nohami a ledovým klidem, že bude pořekadlu učiněno zadost.

Ale člověk nikdy neví.

Tak raději je být vegetariánem a nabídnout zeleninou mísu, sýry, čočku, fazole, květák či brokolici. 

I zde číhá nebezpečí, neboť nějaký vtipálek by klidně mohl říci „Tchýně a brokolice – tu už nikdy nechci vidět více.“

Já však pevně doufám, že se uchytí: „Tchýně a květák smažený – z těch jsem vždy nadšený.“

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Život tropí hlouposti | publikováno: 21.01.2023
1674325511-nahled-highway-gedf1070fa-1280.jpg

Lidovka dnešních dnů

 

Holka hnědooká, nepostávej u dálnice,

holka hnědooká, nepostávej tam.

V autech jezdí darebáci, nabídnou ti divnou práci,

holka hnědooká nepostávej tam.

 

Holka hnědooká, nepostávej u dálnice,

holka hnědooká nepostávej tam.

Ve společnosti chlípných pánů

dostaneš se domů k ránu,

holka hnědooká nepostávej tam.

 

Holka hnědooká, nepostávej u dálnice,

holka hnědooká nepostávej tam.

Nevystavuje svoje plíce, jinak neuvidíme Tě více,

holka hnědooká nepostávej tam.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Všehochuť | publikováno: 21.01.2023
1674325715-nahled-winter-landscape-g78ca6e6b6-1280.jpg

Choulí se tiše.

Odhalená přítomnost.

Nahaté stromy.

 

Náhle přišel sníh.

Nevinně bílá barva

zakryla špínu.

 

Tváří se jinak.

Kožíškový sen stal se

skutečnou pravdou.

 

Pravda nebo klam?

Nic není černobílé.

Svět se točí dál.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 21.01.2023
1671965990-nahled-christmas-gd99c4a0a6-1920.jpg
 

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát vánoční poselství.

Jenže pak jsem dostala ten dárek. 

 

Včera byl Štědrý den. Po několika dnech sněhové nadílky byl kupodivu opět na blátě. Opět, jako každoročně, vyšel na 24. prosince. Jako obvykle jsme měli vánoční stromeček, bramborový salát, kapra, krásně prostřený stůl a slavnostní náladu. Slavnostní náladu máme celou dobu, co se známe.

Neboť, jak říkáme ... "sláva, sláva, velká sláva, že jsme se v tom světě konečně potkali a jsme spolu."

Jediné, co bylo jinak, že můj muž šel večer do práce. 

 

Z toho důvodu jsme měli na místo štědrovečerní večeře štědrovečerní oběd. Nepoznali bychom rozdíl, nebýt venku na místo měsíce a hvězd, roztomilé sluníčko. Popřáli jsme si vánočními oplátky, sfoukli svíčku a utíkali radostně jako malé děti k dárkům. Byly krásné. Úplně všechny. Menší i větší, tvrdé i měkké, kulaté i hranaté. Všechny měly nedozírnou hodnotu. 

Byly darované od milovaných a z lásky. 

 

Ráda dostávám knížky. Je těžké darovat knížku, která Vás zaujme. Když jsem zvěavě prohmátavala  ještě zabalené dárečky, tušila jsem, že v jednom z nich bude kniha. 

 

"Júúúú, kniha" zvolala jsem překvapeně po odbalení. A samozřejmě dodala "děkují, Ježíšku". 

 

Večer jsme si s mužem dali pác a pusu a rozloučili se. On šel nově oháknutý s novou vůní vánočně okouzlovat své klientky, já s novým prádlem, novou vůni a s novým přítelem do postele. Můj přítel byl hranatý a voněl tiskařskou černí.  

 

Nevím, jak vy, ale já čtu některé knihy potichu a některé nahlas. Jako bych se rozhodla hned při prvních písmenkách. Jako bych vždy intuitivně vycítila, že čím je kniha silnější, tím je větší šance, že ji budu číst nahlas. Některé stránky přednáším, jiné si prošeptávám a některé pasáže propláču. Nahlas a s úctou. 

 

Tento světový bestseller napsal vážený pan Eddie Jaku. Jmenuje se "Nejšťastnější muž na zemi".

Kniha je o neuvěřitelných lidských osudech, o neskutečných hrůzách, zvěrstvech, holocaustu, bídě a utrpení. Je také o obrovské síle, naději, dobrotě lidí, laskavostí a nezdolné víře. O neuvěřitelné pokoře k životu. O pekle na zemi i zázracích v pekle. Proplakala jsem celý Štědrý večer. 

 

Možná si myslíte, že tohle o vánocích nechcete, že se nám to "nějak nehodí do krámu". Nehodí se to ke slavnostně a bohatým prostřeným stolům, bohatým dárkům, navoněnému domovu a veselým a šťastným očím.  Ale ano, já Vám budu oponovat. Přesně tehdy se nám tato kniha hodí. 

 

Abychom si až na dřeň našeho srdce uvědomili, že dnešní dny nejsou samozřejmostí. Že žijeme každodenní zázrak a že se máme tak nádherně jako nikdy. 

 

Je naší povinností každý den děkovat naším babičkám a dědečkům, a také jejich babičkám a dědečkům,  s úctou za jejich životy a za vše, co generace našich předků musela prožívat a vybojovat za to, abychom my, vy i ti další, co příjdou byli jen tak jednoduše šťastní. Musí se o tom číst, mluvit a nesmí se zapomenout. Nikdy. 

 

Dovolte mi, abych ocitovala závěr knihy:

"Chci změnit svět k lepšímu a doufám, že přečtením této knihy se do něj navrátí trochu lidskosti. Chci ti také říct, aby ses nikdy nevzdával naděje. Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost."

 

Kéž by se tato kniha stala součástí povinné školní četby. Kéž by otevřela srdce všem a nedovolila zapomenout.

 

Já sama jsem se rozhodla, že ji velmi ráda budu kupovat pro své blízké jako dárek a dál šířit její poselství. Je to to nejmenší, co pro generace našich předků můžu udělat. 

 

Přeji si pro nás pro všechny pevné zdraví, hodně štěstí, mnoho všeobjímající lásky, srdečného smíchu, nádherného přátelství. Přeji si mír. Mír pro všechny. Venku i uvnitř našich srdcí. Přeji si tohle všechno ze všeho úplně, ale úplně nejvíce. 

Moc Ti, za to všechno děkuji, Ježíšku. 

 

 
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | povídky / Vánoce | publikováno: 25.12.2022
Další příspěvky naleznete v archivu nebo v konkrétní rubrice: AKTUALITY | POVÍDKY | POEZIE