NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)
Vítej na mém webu, laskavý čtenáři.

Odpusť, že Ti tykám, ale cítím, že bychom si mohli být blízcí. Přijmi mé pozvání do domova mého srdce, mé duše a mé fantazie.

Kontaktovat mě můžeš na adrese: hanlen@hanlen.cz
1631811859-nahled-wooden-cubes-473703-1280.jpg

Hádají se písmenka, které z nich je nejdůležitější.

 

„Vedu celou abecedu, jsem vůdce – chválilo se „A.“

Když řekneš „A“ musíš říct i „B“ a beze mě bys to nedokázal, chlubilo se „béčko“.

Nebýt mě, nikdy by nic necinklo, neexistoval by vitamín „C“ a nemohl by vzniknout

celek – celkem logicky oponovalo „céčko“.

 

A tak to pokračovalo dál.

 

Beze mě by nemohl být začátek ani zrod ani zázrak, zašeptalo skromné „Z“.

 

Poučení: i ten poslední v řadě může být často v čele.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Všehochuť | publikováno: 16.09.2021
1630933645-nahled-heart-1450299-1280.jpg

Mezi zavěšenými kolíčky

pozoruji tajně

Tvé kotníčky.

 

Ležím nedaleko v trávě s výhledem na tvou zahrádku.

S myšlenkou Amundsena na dobytí jižního pólu.

V duchu si kreslím odvážnou pohádku.

Pro případ, že bychom byli spolu.

 

V mých představách cítím, jak třeme si nohu o nohu.

Tiše Ti šeptám do ucha:

„Jsi lahodná jako lžička nejsladšího tvarohu“

 

Mezi zavěšenými kolíčky

výdech-nádech.

 

Pozoruji tajně

Tvůj pěkný zadek.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 06.09.2021
1630613799-nahled-dice-4616334-1280.jpg

Závratný pocit. Něco jako na velkém řetízkovém kolotoči.

Točí se se mnou celý svět a trošku se bojím, abych si neblinkla.

 

Odvaha se míchá s připosránectvím.

Kombinace nekombinovatelného.

 

Nechápu to.

Abychom dokázaly jít dál, musíte opustit to, co nejvíc milujeme.  

 

Občas.

 

„Občas“ je zvláštní chlapík.

Je nečitelný.

Je v něm nebezpečí i klid.

Možnost úniku i vnitřního vězení.

 

Nikdy netuším, jak se zachová.

Elegán i gentleman.

Sexi hajzlík.

Férový chlap.

Odvážný střelec i váhavý zpátečník.

 

Pan „Občas“ je ob veškerý váš čas – i nečas.

 

Opouštíme i odpouštíme.

Občas.

 

A občas … doufáme.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 2 | povídky / Myšlenky a pocity | publikováno: 02.09.2021
1630617581-nahled-book-863418-1280.jpg

 

Čeká mě cestování. Miluji ho stejně jako ho obcházím. Od té doby, co jsem dospěla, tedy zestárla, a zároveň zmoudřela, chytla jsem jako lapka, horečku.

Cestovní.

 

Ta „mrška“ se projevuje stejně neprozřetelně jako každá jiná ženská. Nevyzná se v ní ani prase. Těší se na cestu už spoustu dní předem, a když už je nablízku svému cíli či spíše startu, začne vyvádět. Jak stará Blažková. Najednou se jí nikam nechce, psychosomaticky ji bolí vše, nač si vzpomene i šáhne, neví, co si vzít s sebou a vůbec. Nejraději by zůstala doma.

 

Něco Vám na ní prásknu.

Normálka se bojí. Bojí se změny.

 

Každopádně. Strach máme jen ve své hlavě a taky jen tam má své hranice. Zbavit se strachu není těžké. Musíme udělat dvě věci.

 

Dát ho z hlavy do kapsy u kalhot.

A pokud je to málo – stačí jednoduchá otázka – „a co se mi může stát? zastřelí mě?“

 

Věřte mi, že v kapse u kalhot se strach zmenší, neboť už není Vašim pánem a taky Vás nikdo nezastřelí. Proč by to dělal?

 

Balím se na „tour de B“.

Co je to tour zná každý, co je to „B“? Cokoliv.

 

Má cesta za „B“ právě započala.

Mé první „B“ je kombinace „Bytí“ a „Boha“.

Nebýt mého bytí.

Nemohla bych psát.

Není zbytí.

Vždy je důvod, proč se ptát.

Ptáš se „cože?“

Já ptám se „existuješ, Bože?“

Ano či ne? Je to sázka.

Samozřejmě, že ano. Existuje.

Neboť Bůh je Láska.

 

A pak se vypravují na další cestu.

„B“ je bar, beer, Beskydy, bláznovství, bájo, B. - mužské jméno, biceps, bomba, bobek, bikiny, bubák, blbec, bázlivost, Brno, bohémství, brána, bohatství, bydlení, báseň…

 

Rozprostírám před sebou itinerář mé cesty:

.. tehdy, v baru, u piva, nedaleko hor, které podobaly se Beskydám, jsem bláznivě tančila. Bylo to vážně bájo. Ptáte se s kým? No přeci s pánem B., který měl úžasné bicepsy. Byla to bomba. Měla jsem z toho všeho docela bobky a mé bikiny mi byly těsné. Ta situace vypadala dost strašidelně, skoro jako bubák. Cítila jsem se se svou bázlivostí jako blbec. A pak v hlavě zasvítil nápis jako Brno. Ozvalo se mé bohémství. Otevřela se brána. Veškeré duševní bohatství bylo na dosah. Zabydleli jsme se v sobě.

 

Život se stal básní dvou bláznů.

Jsem v klidu.

 

Dokud miluji. Nezestárnu.

Neboť i cesta, může být cíl.

 

Tour de B.

Narodil ses, abys žil.

 

 

 

 

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Všehochuť | publikováno: 02.09.2021
1630610704-nahled-corona-6079225-1920.jpg

Třaskavina.

Sklo.

Žádná psina.

 

Výbuch jako v chemičce.

Stojím v epicentru.

Cítím se jak na myčce.

 

Umytá i rozervaná.

V noci.

Zrána.

 

Snad si vzpomene.

Poté, co ...

..hodila jsem srdce do plamene.

 

Výbuch.

 

Zůstaly krátery.

Sklízíme, co jsme zaseli.

 

Stojíme na spáleništi oba.

Nad námi – skoba.

Damoklův meč.

 

Buď nikdy.

Nebo…

TEĎ.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 02.09.2021
Další příspěvky naleznete v archivu nebo v konkrétní rubrice: AKTUALITY | POVÍDKY | POEZIE