Vánoční poselství

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát vánoční poselství.

Jenže pak jsem dostala ten dárek. 

Včera byl Štědrý den. Po několika dnech sněhové nadílky byl kupodivu opět na blátě. Opět, jako každoročně, vyšel na 24. prosince. Jako obvykle jsme měli vánoční stromeček, bramborový salát, kapra, krásně prostřený stůl a slavnostní náladu. Slavnostní náladu máme celou dobu, co se známe.

Neboť, jak říkáme ... "sláva, sláva, velká sláva, že jsme se v tom světě konečně potkali a jsme spolu."

Jediné, co bylo jinak, že můj muž šel večer do práce. 

Z toho důvodu jsme měli na místo štědrovečerní večeře štědrovečerní oběd. Nepoznali bychom rozdíl, nebýt venku na místo měsíce a hvězd, roztomilé sluníčko. Popřáli jsme si vánočními oplátky, sfoukli svíčku a utíkali radostně jako malé děti k dárkům. Byly krásné. Úplně všechny. Menší i větší, tvrdé i měkké, kulaté i hranaté. Všechny měly nedozírnou hodnotu. 

Byly darované od milovaných a z lásky. 

Ráda dostávám knížky. Je těžké darovat knížku, která Vás zaujme. Když jsem zvěavě prohmátavala  ještě zabalené dárečky, tušila jsem, že v jednom z nich bude kniha. 

"Júúúú, kniha" zvolala jsem překvapeně po odbalení. A samozřejmě dodala "děkují, Ježíšku". 

Večer jsme si s mužem dali pác a pusu a rozloučili se. On šel nově oháknutý s novou vůní vánočně okouzlovat své klientky, já s novým prádlem, novou vůni a s novým přítelem do postele. Můj přítel byl hranatý a voněl tiskařskou černí.  

Nevím, jak vy, ale já čtu některé knihy potichu a některé nahlas. Jako bych se rozhodla hned při prvních písmenkách. Jako bych vždy intuitivně vycítila, že čím je kniha silnější, tím je větší šance, že ji budu číst nahlas. Některé stránky přednáším, jiné si prošeptávám a některé pasáže propláču. Nahlas a s úctou. 

Tento světový bestseller napsal vážený pan Eddie Jaku. Jmenuje se "Nejšťastnější muž na zemi".

Kniha je o neuvěřitelných lidských osudech, o neskutečných hrůzách, zvěrstvech, holocaustu, bídě a utrpení. Je také o obrovské síle, naději, dobrotě lidí, laskavostí a nezdolné víře. O neuvěřitelné pokoře k životu. O pekle na zemi i zázracích v pekle. Proplakala jsem celý Štědrý večer. 

Možná si myslíte, že tohle o vánocích nechcete, že se nám to "nějak nehodí do krámu". Nehodí se to ke slavnostně a bohatým prostřeným stolům, bohatým dárkům, navoněnému domovu a veselým a šťastným očím.  Ale ano, já Vám budu oponovat. Přesně tehdy se nám tato kniha hodí. 

Abychom si až na dřeň našeho srdce uvědomili, že dnešní dny nejsou samozřejmostí. Že žijeme každodenní zázrak a že se máme tak nádherně jako nikdy. 

Je naší povinností každý den děkovat naším babičkám a dědečkům, a také jejich babičkám a dědečkům,  s úctou za jejich životy a za vše, co generace našich předků musela prožívat a vybojovat za to, abychom my, vy i ti další, co příjdou byli jen tak jednoduše šťastní. Musí se o tom číst, mluvit a nesmí se zapomenout. Nikdy. 

Dovolte mi, abych ocitovala závěr knihy:

"Chci změnit svět k lepšímu a doufám, že přečtením této knihy se do něj navrátí trochu lidskosti. Chci ti také říct, aby ses nikdy nevzdával naděje. Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost."

Kéž by se tato kniha stala součástí povinné školní četby. Kéž by otevřela srdce všem a nedovolila zapomenout.

Já sama jsem se rozhodla, že ji velmi ráda budu kupovat pro své blízké jako dárek a dál šířit její poselství. Je to to nejmenší, co pro generace našich předků můžu udělat. 

Přeji si pro nás pro všechny pevné zdraví, hodně štěstí, mnoho všeobjímající lásky, srdečného smíchu, nádherného přátelství. Přeji si mír. Mír pro všechny. Venku i uvnitř našich srdcí. Přeji si tohle všechno ze všeho úplně, ale úplně nejvíce. 

Moc Ti, za to všechno děkuji, Ježíšku.