NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

O mně - Hana Kavalová

Hana Kavalová

S Hanlen se znám již od nepaměti. Jsme spolu úzce spjaté. Když mě požádala, zda bych s ní nemohla udělat rozhovor, ani chvíli jsem neváhala.

Hanlen, Tvé čtenáře bude určitě zajímat, kdo jsi? Jsem žena. To Ti je nádherný dar, být ženou, víš? Můžeš se smát i plakat. Můžeš být zvídavá, upovídaná, zamýšlená, něžná a laskavá. Můžeš být silná i slabá. Můžeš být praštěnou holkou, vášnivou milenkou, empatickou přítelkyní, milující partnerkou. Můžeš být rošťáckou i moudrou dámou. Můžeš mít hrdost a nadhled. A můžeš nosit sukně.

Proč „Hanlen?“ Protože se mi to líbí. Přijde mi to hravé, zvučné, jemné, něžné a vyvolávající otázky.

Jsi „spisovatelka“? Dnes píše obrovská spousta lidí, což je moc dobře. Někdy mám ovšem pocit, že nabídka zcela přehlušila poptávku. Je snad více pisálků než čtenářů (směje se). Nevím, kdy a kdo může sám sebe nazvat „spisovatelem“. Kdy je možné toto vzácné slovo spojit se svým jménem. Kolik je potřeba odvahy, sebejistoty, soudnosti či drzosti. Myslím, že je fajn, když se zdravé sebevědomí jemně skloubí s pokorou a vděkem. Řekněme, že jsem „ta, co ráda píše“. Stačí?

Člověk je tvor zvídavý. Je vše, co píšeš pravdivé nebo smyšlené? Píšu od svých třinácti let básničky. Mé kamarádky měly tajný deníček, já svůj „zelený sešit“. Občas byl pěkně promočený od slz smíchu i pláče. Psaní je báječné. V mém případě je to velmi různorodé. Pravda se míchá s fikcí, místo s časem, člověk s příběhem. Může se v nich najít někdo blízký, či známý nebo neznámý. Nebo se v nich nenajde nikdo, neboť příběh je zcela výplodem mé fantazie. Ale třeba se opravdu někdy stal nebo stane. Kdo ví? Nic není nemožné. Vždyť, copak na tom záleží?

Máš tam místo pro komentáře. Jak reaguješ na pochvaly, jiné názory, kritiku či agresi? Pochvala je buď upřímná nebo falešná. To vycítíš. Upřímná potěší, dojme a pohladí. Falešná je zbytečná. Je to ztráta času a energie. Názory jiných jsou príma. Není důvod se zlobit, urážet nebo hádat. Ráda přijímám a respektuji. Jsme svobodné bytosti. A už jen to, že má někdo svůj vlastní názor je fajn. Konstruktivní kritika (pokud se pod ní neskrývá zášť, frustrace či nepřejícnost) je skvělá a nezbytná. Nutí k zamýšlení, k tomu, neustálé se něco učit, vylepšovat a jít dál. Je obrovskou inspirací. Agresi, nenávistí, hlouposti a zlobě s dovolením nemám chuť věnovat svůj čas a svůj život. Nepatří mi a ani já ji.

Hanlen, přeji Ti, ať se Tvým návštěvám u Tebe na webu líbí a rádi se vracejí. Moc pěkně děkuji. A děkuji hlavně jim. Neboť sedět si na svém webu bez nich nějak postrádá smysl. Díky Vám, mi milí čtenáři. Mám Vás ráda.

Děkuji za rozhovor, Hanlen. Děkuji i já Tobě, mé vnitřní Já.