povídky | Lázeňský zpravodaj - Františkovy Lázně

Zdravím Vás.

 

Opět jsem zde. V lázních.  Tentokráte na druhém konci republiky - tudíž západ zdraví východ.

 

Pro úspěšný odjezd mě do vlaku naložili. Pendolíno jede přímo. Cestou jsem se modilia, ať nenapadne žádného  zoufalce skočit mému strojvůdci pod rozjetou mašinu. Těžkým úkolem se zdálo sehnat někoho, kdo můj kufr vynese z vlaku ven až před nádražní budovu.

Plně zaujata svými starostmi byla jsem vytržena spolucestující Polkou  otázkou, zda jedeme dobře směrem na Prahu. Tak to se  zeptala té pravé. Suverenně jsem odkývala vše, nač se ptala.

 

V Olomoucí nastoupila pravá lázeňská dáma. Ještě na nádraží srdceryvně mávala z okénka svému manželovi a sotva vlak opustil nádraží už začala poletávat mezi vagóny a shánět domluvené kamarády a kamarádky. Neustále se česala a líčila, nacvičovala sexi úsměvy a přemýšlela, zda již dnes stihne první tanečky. Byla mi sympatická.

 

Cesta dopadla nadmíru dobře a cíl byl na dosah. Mnou vyhlídnuty jediný muž ve vagónu se náhle stal objektem všech cestujících žen všeho možného vzhledu i věku, obtěžkán jejich kufry a žádostmi o pomoc.

Byla jsem nejrychlejší. Můj kufr dotáhl až před nádraží a vypadal, že po zbytek pobytu mě nechce vidět.

 

Jídlo ve formě rautů je vynikající. Nikdo nemá své stálé místo ani čas u stolu a tak se volně střídáme a seznamujeme s novými spolustravníky.

 

Večer mě čekala první procházka. Nepouštěla jsem se do žádných velkých akcí. Pro začátek jsem našla kolonádu a Františka. První dvě procedury jsou za mnou a já se těším na dny příští.

 

Krásný den.