NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie

1642705788-nahled-young-people-gb81a6ebdb-1280.jpg

Můžete si říkat, co jen chcete,

cítím se divně v dnešním světě.

Všichni známe, jak nás zocelí

setkávání s rodinou či přáteli.

 

Potkat se v kavárně, na horách, u vody.

Nabídnout šlehačku i jahody.

Poklábosit se sousedy.

Prolomit občas tuhé ledy.

 

Před dvěma roky přišel březen.

Chápali jsme, že za kamna vlezem.

Co je ovšem pecka,

sedíme tam ještě dneska.

 

Mě ovšem nejvíce chybí NOS – ten určitě nás zachrání.

 

NOS – Neotřelá Osobní Setkání.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 20.01.2022
1640965954-nahled-wine-g35a6d9df1-1280.jpg

Sedím spokojeně, a přesto nervózní jsem malinko,

neboť za chvíli zaklepe nový rok – ještě je to miminko.

 

Co přinesl nám ten, co právě odchází?

Spoustů radostí i nesnází.

 

Pláčeme občas ve svých snech,

po těch, co odešli na druhý břeh.

 

Zároveň ve svém okolí vítáme děti nové.

Nevíme, zda budou bojácní či hrdinové.

 

Mezi nemocemi a problémy hledáme padáky.

Přijdou vždy, když už je nečekáme - zázraky.

 

Přátelství, práce, koníčky, zázemí – pyšní se různými jmény.

Zdraví, láska, domov – potřebují je všichni. Muži i ženy.

 

A tak se loučím s rokem, co právě vrátka zavírá.

Budeme spolu než odbije dvanáctá hodina.

 

Pak utřu slzu poděkování

a vyslovím tiše vroucí přání.

 

Pro všechny mé blízké a přátelé,

ať každý sklidí to, co zaseje.

 

Ať vyklíčí Vám na Vaší srdeční zahrádce

vše co potřebujete, aby jste se cítili jako v pohádce.

 

Kytičky zdraví, štěstí, lásky a objetí.

Jak budou vonět zatím nemám ponětí.

 

Přejí Vám v krásné zítřky víru.

Každému z Vás vnitřní sílu.

 

A až potkáte lásku – krásnou vílu,

žijte spolu láskyplně v míru.

 

Veselé se objímejte.

Se všemi kolem se hodně smějte.

 

Chovejte se, jak se patří.

 

Jednoduše – buďte šťastní.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 31.12.2021
1637095737-nahled-autumn-ged695057e-1280.jpg

Dny, kdy listí sněží na pohádkovou zemi

jsou právě ty, kdy v horku zima je mi.


Dny, kdy sněhová peřina s tou listovou se mísí,

jsou chvíle, kdy radost se smutkem potkali se kdysi.

 

Dny, kdy sněží listí na Tvá holá ramena.

 

Dny, kdy víš, co tohle všechno znamená.

 

 

Tam, ohnutá v listové hromádce.

Tři kaštánky v dlaních jako v pohádce.

 

Hledáš kompas, který zavede Tě k majáku.

 

Tam, možná v oprýskaném baráku.

 

Tam, možná mezi vysokou trávou a vůni pečícího chleba.

Tam, kde slov, není třeba.

 

Spí ta, kterou každý hledá.

 

Láska, která voní kapradím.

Láska tam, kde ji zasadíš.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 16.11.2021
1630933645-nahled-heart-1450299-1280.jpg

Mezi zavěšenými kolíčky

pozoruji tajně

Tvé kotníčky.

 

Ležím nedaleko v trávě s výhledem na tvou zahrádku.

S myšlenkou Amundsena na dobytí jižního pólu.

V duchu si kreslím odvážnou pohádku.

Pro případ, že bychom byli spolu.

 

V mých představách cítím, jak třeme si nohu o nohu.

Tiše Ti šeptám do ucha:

„Jsi lahodná jako lžička nejsladšího tvarohu“

 

Mezi zavěšenými kolíčky

výdech-nádech.

 

Pozoruji tajně

Tvůj pěkný zadek.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 06.09.2021
1630610704-nahled-corona-6079225-1920.jpg

Třaskavina.

Sklo.

Žádná psina.

 

Výbuch jako v chemičce.

Stojím v epicentru.

Cítím se jak na myčce.

 

Umytá i rozervaná.

V noci.

Zrána.

 

Snad si vzpomene.

Poté, co ...

..hodila jsem srdce do plamene.

 

Výbuch.

 

Zůstaly krátery.

Sklízíme, co jsme zaseli.

 

Stojíme na spáleništi oba.

Nad námi – skoba.

Damoklův meč.

 

Buď nikdy.

Nebo…

TEĎ.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 02.09.2021
1629205245-nahled-fantasy-3668208-1280.jpg

Na tvé hrudi rozprostřené vlasy.

Za oknem se blýská.

 

Na lepší časy.

 

Roj perseidů jen na obloze

vypadal by velmi stroze.

Znovu a znovu. Zas a zas.

Meteorický roj je v nás.

Tzv. noc maxima

připadla téměř na svatého Jáchyma.

 

Občas zhoupnu se v bocích.

Mezi záblesky smutku v hnědých očích.

 

Občas uhýbáme na stranu.

Žertovně hledáme obranu.

 

Za oknem se znovu blýská.

 

Zaburácí hrom.

Na potvrzení, že opět jsme v tom.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 17.08.2021
1628106387-nahled-wheat-3506758-1280.jpg

Lusknutím prstů uběhlo mé půlstoletí lásek.

Jako bonus obdržela jsem pár láskyplných vrásek.

 

Jako včera, co do sešitu psala jsem pár svých prvních rýmů.

Jako dnes, kdy píšu v houpacím křesle ve společnosti stínů.

 

Na rtech stálé mám svůj úsměv něžný.

Dnes však vím, jak vzácný je. Není běžný.

 

Mým bohatstvím je notýsek a psací tužka.

V srdci láska, ve vlasech stužka.

Slunečný západ i východ.

Každého rána tichý příchod. 

 

Sklízíme, co jsme zasili.

Čtyřlístek v dlaní, kapka rosy, vůně obilí.

 

Měsíční svit.

Už vím, co říci mám.

 

Lásko, přijď.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 04.08.2021
1627210202-nahled-circus-309711-1280.png

 

Vlastnil bystrý úsudek.

Po kapsách vždy pár vtipných hlášek.

Říkejme mu Šašek.

 

Vlastně ne.

Byl něco jako Fanfan Tulipán.

Říkejme mu třeba Klaun.

 

Klaun je velmi chytrý a umí rozesmát.

Lze se ho na cokoliv ptát.

Polonahý, polosytý.

Uvnitř sebe má smutek skrytý.

Hlupák to nebyl, pěkný chlap.

Bylo príma se ho dotýkat.

 

Myslela si, ouha…

že je to její splněna touha.  

 

Byla provazochodkyně a pádů už měla dost.

Věděla, jak bolí roztříštěná kost.

 

Zapomněla bláhová,

že Klaun má přece namalovanou masku.

Umí zahrát cokoliv. Nakreslí i lásku.

 

Provázek se prohnul, zatočilo se s ní šapitó.

Ucho džbánku se urvalo, bylo rozlito.

 

Provazochodkyně louží setřela.

Překvapilo ji to zjištění.

 

Naštěstí měla jištění.

 

A Klaun? Ten nekouká na kačky.

V jiném cirkusu rozesmává další divačky.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 25.07.2021
Další stránky: 123456