Paříž

Dávno, přála jsem si, kdysi 

tančit v Paříži.

Dnes večer, posloucháje ZAZ

Je to tady zas.

Znovu toužím po tom, co kdysi jsem si přála.

Už dávno nejsem malá

a čas utíká tak strašně rychle,

že pokud ho na chvíli nesevřeme v dlani

nezbyde čas ani na pokání.

Žijeme dnes a tady.

Je zbytečné otáčet se k tomu zády.

Neboť nikdy nevíme, kdy zády k nám

otočí se život sám.

A tak si dnes přeji své poprvé.

Poprvé vidět Paříž.

Poprvé se zbláznit do života a zažít

kávu v kavárně pod Eiffelovou věží.

Je snad jedno, zda v ten den parno bude nebo sněžit.

Běžet bosa v levandulovém poli.

Ano. Život občas bolí.

Ale pak, až bolest pomalu se ztrácí

nad hlavou začnou znovu zpívat ptáci.

Nad hlavou znovu slunce své paprsky rozhodí. 

Je čas přivítat nově příchozí.