NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie | Nová tvorba

1666187456-nahled-glasses-g93794c8dd-1920.jpg

 

Já s tímto pánem

chci tančit ránem.

Teď.

Tento pán ve své náruči

bezpečí mi zaručí.

Teď.

 

Ty, můj muž, dnešní noc

máš nade mnou kouzelnou moc.

Tady.

Já, tvá žena, konečně pochopená

cítím, že duše má před Tvou zcela je obnažená.

Tady.

 

Nám večer oporou jsou nám naše záda

ze dvou jednotných kusů stává se sada.

Tady a teď.

Tvé šeptání „se mnou buď“

na souhlas polibkem stvrdím na Tvou hruď.

Tady a teď.

 

Teď a tady.

Naše zápory a klady.

V propletenci dlaní

našich srdcí tání.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 19.10.2022
1666938357-nahled-leaf-g75f223d81-1920.jpg

 

Kruh

 

Rodina v klusu.

Každý na jinou stranu.

Poněkud zmatek.

 

Netvoříme kruh.

Roztříštěnost v prostoru.

Bolest v srdci.

 

Snaha o zázrak.

Naděje neumírá.

Je nové ráno.

 

Slunce vychází.

Osuší slzy noci.

Začínám znova.

 

 

Bezpečí

 

Dívám se jak spíš.

Přemýšlím nad tou krásou.

Ti praví jsou zde.

 

Duše se našly.

Hledaly se moc dlouho.

Stálo to za to.

 

 

 

Být teď a tady.

Jsou dva a přitom jeden.

Splynutí světů.

 

Dívám se jak spíš.

Cítím bezpečí srdce.

Maják a přístav.

 

 

"Haiku (俳句) je lyrický útvar, většinou s přírodní tematikou, který je tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5, dělicí pauzou a zařazovacím slovem (jap. kigo). Jde o nejznámější formu japonské poezie."

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 18.10.2022
1661396622-nahled-meditation-gbf436d446-1920.jpg

Nevím, kde vzali se,

ale zahlédla jsem dva moly. 

Miluji protimluv a protipóly. 

 

Občas pocit mám, že topím se v kapce vody,

co zůstala na lžíci.

Tak nějak jsem zlobivá věřící. 

 

Má zodpovědnost s mou složitou povahou

jak tenisový míček lítá mi nad hlavou. 

 

Nešťastně šťastná, když zpívá Cohen.

V duši stálé jsem rozevlátý bohém.

 

Ne náhodou zrovna, když čtu Hovory s Bohem

překvapení číhá za každým rohem. 

 

Cítím, jak stačí jen odhrnout závoj.

V celé své síle spatřit svůj životní náboj.

 

Cítím, že stačí jen

s duší na dlaní vyjít ven.

 

Nejsilnější vjem? 

Já jsem. 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 25.08.2022
1658473020-nahled-constellations-gaeb828de7-1280.jpg

Jen tak galaxií letí

duše Tvá spojená s duší Tvých dětí.

Jen tak občas počítáš od deseti k pěti.

 

Jen tak život bere ti Tvou pýchu

prý, že tohle je přec k smíchu.

 

Jen tak.

Po schodech chvíli dolů, chvíli nahoru.

Jen tak. Nic neřeš. Přijmi pokoru.

 

Tiše se modli „buď vůle Tvá“.

Vždy přesně je vše tak, jak být má.

 

Bůh Popelce přikázal „hrách s čočkou přeber“.

Rozumím, co říká – „nikomu jeho zodpovědnost neber“.

 

Jen tak, různorodé světy galaxií letí.

Ze slov jsou věty vetkané do souvětí.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 21.07.2022
1655488797-nahled-magnolia-trees-g45f3a2b1e-1280.jpg

Stromy oblečou své nejlepší šaty.

Tráva se vytasí se zelenou stuhou.

Zvířata z domovů vytáhnou paty.

Blankytná obloha spojí se s barevnou duhou.

 

Kozačky uloží se k zimnímu spánku.

Rukavice s čepicí na ústup se dají.

Nastavíš tvář svěžímu vánku

do očí hledíš měsíci máji.

 

Pánové ležérně ukáží své svaly v tričkách

dámy pak nožky v šatech s délkou tak akorát.

První páry vyjedou si na lodičkách.

O voňavých dálkách necháváme si zdát. 

 

Ruka v dlani na jaře jinak hřeje

než když brouzdáš se zasněženou alejí.   

Opojný vzduch chutná skvělé.

Probouzí se život s novou nadějí.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 01.05.2022
1655488640-nahled-two-medallion-primrose-g68a96ef2d-1280.jpg

První jarní den

posunul se jen

o den dříve než za mého mládí.

 

Tam v rohu vykvetla

ze zimou vymetla.

K něžnému hříchu svádí.

 

Za denní zpoždění 

prý může, vážení,

doba, co nazývá se rok tropický.

 

Těch let už uplynulo jako vody v řece.

My však těšíme se stále přece

a doufáme, že bude to navždycky.

 

Jarní probuzení kolem i v nás

prvosenka vyvolává zas

jarní třepotání křídel v nás.

 

Možná touhu, možná chtíč.

Nikdy neokoukaný petrklíč.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 21.03.2022
1646428570-nahled-people-g9b75fc428-1280.jpg

Pane prezidente.

 

Jsem Češka.

Bojím se.

Jen tak obyčejně.

Dneška.

 

Pane prezidente.

Vy mě pochopíte.

 

Já chci jen kousek štěstí.

Osobně nikdy jsem nezvonila na náměstí.

 

 

Nikdy neměla jsem své klíče.

Upřímně?

Nikdo už nechce slyšet více.

 

 

Pane prezidente.

Jsem Češka.

 

Zajímá to snad někoho?

Dneska?

 

Tak snad jediné, co mám, je jizva od anděla.

Jen tak odhodlaná.

 

 

Věřte mi.

Dneska mnohem více než včera.

 

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 2 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 04.03.2022
1644342816-nahled-tulips-g5a3c53ce6-1280.jpg

Právě tato slovíčka má obsahovat básnička:

tulipán, držgrešle, alpa, obaly, risk, koloběžka, záclona.

 

Ani nevím jak, včera vyvolal jsem hádku.

Prý jsem držgrešle a lakomec a urazil jsem její matku.

Ani jsem si nevšiml v tom zmatku,

že zapomněl jsem popřát tchýni k svátku.

 

Jarmila je její jméno,

že zazdil jsem to, bylo mi vyčiněno.

Nejsem necita a ani hrdina.

Pochopil jsem, že čas omluv právě začíná.

 

Vešel jsem do obchodu a neměl žádné plány,

do očí mě ťukly dva vadnoucí tulipány.

Koupil jsem ji taky alpu na revmatické zábaly,

k tomu v akci přibral vánoční obaly.

 

Natěšený rozjel jsem svou koloběžku z kopce,

s velkým riskem dorazil jsem do tchýniny obce.

Zpozdil jsem se čtyři dny, tchýně byla nerada.

Prý co jsem to za zeťáka, vždyť dnes má svátek Milada.

 

Co Vám budu povídat, byla to pěkná pohroma.           

Ze vzteku ji od cigára chytla celá záclona.

Dobrovolní hasiči zasáhli však včas.

Ještě za mnou volala, ať mě vezme ďas.

 

Poučení z toho plyne jediné:

Pište si vždy upomínky

pro klid v celé rodině.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 08.02.2022
Další stránky: 12345