Tajemství staré almary

Otevřela jsem starou almaru

tam někde na půdě domů.

Nakoukla jsem tiše, dýchala pomalu.

Vnímala venkovní šum stromů.

Zaostřila zrak a klekla si k zemi.

Prý tady někde ho kdysi ukryly.

Najednou ucítila jsem, jak zima je mi.

Oči slzami se zalily.

Od pradávna předával se ženám rodu.

Náhrdelník s fotografií z nás té prvé.

Ne, nevěřím na náhodu.

Naprosto cítím sílu své rodné krve.

Ruka ve tmě náhle žije.

Zesílil pocit netušený.

Na zašlé fotce prababička Viktorie

opět předává dále sílu ženy.