Dušičky
Trochu mě bolí kolena.
To, když celá schoulená
utírám potoky slz.
Dívám se do dálky, dívám se skrz.
Trochu dnes v tom plavu,
neboť mám plnou hlavu
něžných vzpomínek.
Kdysi dávno, balila jsi mě do plínek.
Je mi dnes zvláštně a přitom hezky.
Občas jsi živote více než těžký.
Nejvíce ve chvílích loučení.
Vidím nás, jak společně každý den jsme zažily.
Povídaly jsme si, smály se, rády se měly, hladily.
Nic už se nezmění.
V životě, ve smrti pořád jsme spolu.
Každý den sedáme u jednoho stolu.
Tak osud náš byl nám daný.
Ty moje laskavá babičko více než stoletá.
Nad hlavou tvou nyní je duhová paleta.
Můj anděli strážný, milovaný.
Jsem ráda, že není Ti smutno a nejsi sama.
V tvém světě je další milá dáma.
Tak nějak jsme se minuly.
Naše osudy byly nám dány. Naše osudy, zdá se prolnuly.
Jednou, až také dojdu k těm správným dveřím
naprosto pevně věřím,
že obejmeme se všichni znovu.
Jsou dny, kdy srdce bolestí Ti puká a praská.
Věřím, že v každé dimenzi existuje LÁSKA.
Více síly není v žádném jiném slovu.
Vy všichni naší anděle.
Tiše nás strážící v rohu naší postele.
Vím, že přejete si, ať žijeme šťastně a vesele.
Na peřinách k ránu po Vás zůstává …. Naděje.