Můj NOS

Můžete si říkat, co jen chcete,

cítím se divně v dnešním světě.

Všichni známe, jak nás zocelí

setkávání s rodinou či přáteli.

Potkat se v kavárně, na horách, u vody.

Nabídnout šlehačku i jahody.

Poklábosit se sousedy.

Prolomit občas tuhé ledy.

Před dvěma roky přišel březen.

Chápali jsme, že za kamna vlezem.

Co je ovšem pecka,

sedíme tam ještě dneska.

Mě ovšem nejvíce chybí NOS – ten určitě nás zachrání.

NOS – Neotřelá Osobní Setkání.