NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Archiv | Září 2017

1595749182-nahled-nature-3165899-1280.jpg
Mám natažené nohy, na kterých odpočívá můj notebook. Vlastně nemá šanci odpočívat, protože ho používám. Brouzdám po internetu a čtu si přicházející články. Mám docela velký rozptyl. Skáču si mezi politiky, sportovce, modelky, nemocné, šťastné, zamilované, nešťastné, mrtvé.. To vše dává nám každý den ten neuvěřitelně ďábelský internet.
 
Nevím proč (nebo možná vím) uvízly mi v hlavě dvě zprávy. Zemřel mladý muž (24), který hrozně toužil žít a pak jedno mediálně známé parnerství ženy v létech a mladého kolouška. Smrt. Hlavní spojenec jich obou. Jak rozdílné a jak šílené.
Všimli jste si, že u mladého, toužícího po životě, dnes již zemřelého muže neudělala jsem křížek? Nemohu. Stejně starého (mladého) mám syna a to číslo s křížkem na konci mě porazilo a dorazilo. Slzy mi tečou. Přeji tomu mladému muži nádhernou cestu ke sv. Petru. Věřím, že až zaklepe na nebeskou bránu, bude vše tak, jak bylo ve vesmírném plánu. 
 
Druhé mrtvé je partnersví-milostný vztah-touha po moci-touha pomoci-vlastně je jedno, jak to všechno bylo, nicméně umřelo něco, co kdysi krásné bylo.
I to je smutné. Zapaluji  druhou svíčku jako poděkování za to, že je mi dneska krásně. Možná, je to sobecké.

Dneska byl krásný den. Začal mlhou, která "dala by se krájet", překlopil se ve slunečný den. V paprscích slunce odpočívaly i naše unavená těla po milování. Pozdější cesta autem byla provoněná proběhlou touhou tak silně, až jsme zabloudili. A skvělá lékářská zpráva, to že opravdu jsem zdravá, stala se pomyslenou třešničkou na dortu.
 
Každý den v sobě skrývá tolik protikladu.
Přeji Vám, ať Vaše sny kopírují Vaše touhy.

 
 
Sdílet článek | Přidat komentář
1595709280-nahled-hands-437968-1280.jpg


Neuvěřitelný den.

I takové občas jsou. Plné znamení a náhod. Synchronizace. Opojná vůně obzvláště silné máty a lahodné kávy.
Voda v karafě, která chutná vyjímečně lahodně.

Slovíčka jsou jako křehká kuřátka. Něžná, na vratkých nohou, plná zrození a nevinnosti.

Jako kulisa hlasy lidí kolem dokola a příjemý úsměv slečny servírky. Geniální skleničky příjemně se držící.

Návrat v čase. Počasí i den jsou stejné. Věk nehraje roli.

Horkost střídá se se zimnicí.

V rukou držíš sklenici a zapomínáš dát si do kávy cukru kostku. Zatmění slunce se zatměním mozku.

Každý den má 24 hodin a každá hodina má 60 minut. Některé minuty jsou neuvěřitelně krátké. Hodina mění se v pětiminutové zastavení. Radostný smích obyčejný den v neuvěřitelný mění. Tak neskutečně přirozeně.

Dlažební kostky vypadají nějak méně šedivé, když uvnitř je ti hladivě.

 

Úsměv pro dnešek píše Ti studentský věk a jiskřičky v očích rozpustile razitkují červené ubrousky na stole.

 

Je krásné zůstat v každém věku romantikem do posledního dechu.

 

Plamen svíčky cestu vzhůru má jedinou. Já obklopená květinou čichám k jejch kráse.

 

Houpu se v tónech písně.

Netvařte se tak příšně. Zhoupněte se spolu se mnou. Jako dítě na houpačce přivazané mezi dva statné duby. Stoupněte na úzkou dřevěnou desku, rukama chytněte se bočních provazů a silou vlastního těla zhoupněte se až ke hvězdám. Je tam moc krásně. Věřte mi.

Sdílet článek | Přidat komentář
1595748311-nahled-posy-of-violets-1716729-1280.jpg
S přítelem na telefonu rozbalujeme klubko vzpomínek. Nenápadně, jemně, něžně. Na své dětství, na své babičky a dědečky, na jejich dotek na naše duše.
 
A tak si sedíme, každý na jedné straně telefonního sluchátka. Já v mikině po babičce a s jejím šátkem v ruce, on v dědečkové vestě,  já jsem přenesena do stínu rozložitého ořechu, on do garáže s vůni benzínu.. Já žmoulám šátek a ten malý kluk zvědavé otáčí svým novým šroubovákem. I takový může být romantický večer ve dvou, vlastně ve čtyřech. Nádherná společnost.
 
Realita omotaná spiritualitou.
Slova jsou jak duhové kuličky, co jsme opatrovali jako ten největší poklad, jako oko v hlavě. Nedej bože, aby omylem vypadly z děravých kapes našich tepláčků a zatoulaly se na zaprášené cestě neznámo kam.
 
Já nahoře na první větvi rozložitého ořechu komitám nohami a je mi pěkně. On svými nohami kresli čísla a jejich kombinace.
 
Najednou, beru ten vzácný šátek a uvazuji si ho stejně jako babička. Jdu zvědavě k zrcadlu a přemýšlím, jestli ji v sobě najdu. Tu moudrou ženu s vůni vlasů po březovém šampónu, vlasy prokvetlými  léty,  propleteny moudrosti a srolované do pokorného drdůlku.
 
Ze zrcadla na mě kouká malá holka s rozzářenými očima a úsměvem od ucha k uchu. Spíše dítě, než žena. Malé vyplašené děvče, které už zase skáče přes kaluže. A najednou vidím záblesk. Záblesk babiččiného laskavého oka, které ví, že její malé děcko, i přese všechno je šťastné. Tím pádem, je tam nahoře,  v paprscích slunce a měsíce a větru, na obláčku šepotající tajemství do ucha sv. Petru, naprosto šťastná.
 
V náručí té krásné ženy houpu se šťastně. 
Je mi nádherně a krásně.
 
Miluji Tě, babičko. Mé celoživotní sluníčko. Můj přenádherný anděli.
S Tebou navždy jsme spojení a i ve všední den máme neděli.
 
S láskou Tvá milující vnučka Hanlen
Sdílet článek | Přidat komentář