NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Archiv | Březen 2017

1595530574-nahled-hundred-3835735-1280.jpg
Televizní noviny mi oznámily, že další naše spoluobčanka dosáhla sto let. Neuvěřitelné.
 
Paní Maruška měla živé oči živou mysl a radostný úsměv. Vypadala mnohem živěji než někteří o osmdesát let mladší spoluobčané.
Maruška ve své kariéře byla kuchařkou v mateřské školce. Učila svou obyčejnou lidskou moudrostí ty malé dětské dušičky, jaký je rozdíl mezi "chtít" přidat jídlo a "poprosit" o přidání jídla. Jednoduché. Moudré. Poučné. Maruška si to pamatuje několik desítek let a věřím tomu, že tohle si pamatují i ty tehdejší děti, které to zcela jistě učily i své děti a dětí svých dětí.
 
Nádherné lidské moudro proneseno lidskou komunikací. V době bez přítomností chytrých telefonů, chytrých sociálních sítí, chytrých pedagogických poradech a chytrých vědeckých publikací.
 
Maruška se narodila před sto léty, v roce 1917. Přežít jeden lidský život v průběhu tak náročného století plného neuvěřitelných a naprosto různorodých změn je zázrak.
Maruška chodí po své vesnici dvakrát denně ve svém chodítku, povídá si s cizími lidmi, rozdává úsměvy a neutuchající energii.
Mnoho z nás se neustálé někam honí, něco očekává a čeká zázraky.
A oni jsou.
Jsou mnohdy tak strašně blízko kolem nás a je jich pořád hodně. Jsou každý den. Jen my jsme občas více slepí, více hluší a více nevšímaví než je nutné.
Maruška si na své oslavě i zatančila. Dala si skleničku šampíčka. Dojala se z obrázků a přání malých dětí.
 
Tančeme denně chvíli, protože můžeme, opájejme se bublinkami každého dne, protože jsou naše dny tak bláznivě bublající, malujme si obrázky života a hledejme v sobě své vnitřní dítě. Buďme šťastní a zázrak bude všude kolem nás i v nás.
Vše nejlepší, paní Maruško. A díky za impuls vaších očí.
Sdílet článek | Přidat komentář