Denní protiklady

Mám natažené nohy, na kterých odpočívá můj notebook. Vlastně nemá šanci odpočívat, protože ho používám. Brouzdám po internetu a čtu si přicházející články. Mám docela velký rozptyl. Skáču si mezi politiky, sportovce, modelky, nemocné, šťastné, zamilované, nešťastné, mrtvé.. To vše dává nám každý den ten neuvěřitelně ďábelský internet.

 

Nevím proč (nebo možná vím) uvízly mi v hlavě dvě zprávy. Zemřel mladý muž (24), který hrozně toužil žít a pak jedno mediálně známé parnerství ženy v létech a mladého kolouška. Smrt. Hlavní spojenec jich obou. Jak rozdílné a jak šílené.

Všimli jste si, že u mladého, toužícího po životě, dnes již zemřelého muže neudělala jsem křížek? Nemohu. Stejně starého (mladého) mám syna a to číslo s křížkem na konci mě porazilo a dorazilo. Slzy mi tečou. Přeji tomu mladému muži nádhernou cestu ke sv. Petru. Věřím, že až zaklepe na nebeskou bránu, bude vše tak, jak bylo ve vesmírném plánu. 

 

Druhé mrtvé je partnersví-milostný vztah-touha po moci-touha pomoci-vlastně je jedno, jak to všechno bylo, nicméně umřelo něco, co kdysi krásné bylo.

I to je smutné. Zapaluji  druhou svíčku jako poděkování za to, že je mi dneska krásně. Možná, je to sobecké.

Dneska byl krásný den. Začal mlhou, která "dala by se krájet", překlopil se ve slunečný den. V paprscích slunce odpočívaly i naše unavená těla po milování. Pozdější cesta autem byla provoněná proběhlou touhou tak silně, až jsme zabloudili. A skvělá lékářská zpráva, to že opravdu jsem zdravá, stala se pomyslenou třešničkou na dortu.