NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Archiv | Leden 2021

1611957494-nahled-drip-1959198-1280.jpg

Aniž bych tak nějak chtěla

mám blokádu celého těla.

 

V noci tiše řeklo mi nebe.

 

"Nemohu se postavit.

Za Tebe."

 

A tak chodím od čerta k ďáblu.

Zbytečné je připoutávat se k mádlu.

Dokud v sebe neuvěřím,

vždy znovu a znovu padnu.

 

Rok.

Přišla jsem na to brzy.

Rok chyběly mi slzy.

 

Zachumlaná v sobě, jak v chlupaté dece.

Uvolnilo se to ve mně, přece.

 

Kanou…

Jedna po druhé pleskají na hranu stolu.

Jsem šťastná, že jsme zase spolu.

 

Já a mé slzy, tak důležité pro mě.

Schované ve mě jako v rodném domě.

 

Budík hlásí hodin pět.

Vítejte, slzy, vítejte zpět.

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 29.01.2021
1611959339-nahled-dove-3426159-1280.jpg

Já vím, Bože, že jsme u zkušební komise.

Pane předsedo. Sluší Vám to. Velice.

 

Já vím, Anděli strážný můj.

Já vím. A proto prosím – při nás stůj.

 

Není Ti teď veselo – já vím, můj příteli.

Sklízíme, co jsme zaseli.

 

Vidím a vím.

Za námi, za všemi

…. stojí stín.

 

Myšlenka v mé hlavě probleskla.

Stín nikdy nevznikl by bez světla.

 

Kde je stín už dávno světlo je.

Říká se tomu – naděje.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 29.01.2021
1611354817-nahled-ank-1215054-1280.jpg

Jsou dny, kdy ticho noci protíná můj pláč.

Slyším Tě, Bože, jak říkáš „není zač.“

 

Jsou dny, kdy ticho noci protíná můj smích.

Slyším Tě, Bože, jak říkáš „dík“.

 

Neprospané. Unavené.

Promilované. Zatracené.

Jednou, dvakrát, po páté.

Zamýšlené, zasněné, vysmáté.

 

Noci, dny, myšlenky i činy.

Hoď kamenem Ty, kdo jsi jiný.

 

Cítím, jak objímáš mě za to, že jsem svá.

Dnes v noci říkám Ti, Bože, „buď vůle Tvá“.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 22.01.2021
1610785979-nahled-protective-suit-5716753-1280.jpg

Život a smrt. Zrození a umírání.

 

Zdravotnictví. Slovo stokrát omílané. Chválené, pomlouvané, nenáviděné, obdivované. To záleží, na které straně barikády zrovna jsme a jaké máme zkušenosti.

 

Poprvé se s týmem zdravotníků setkáváme hned při svém narození v porodnici. Zdravotníci jsou, ač nevědomky, naší první známí v tomto životě.

 

Zpočátku se setkáváme s dětskými lékaři, poté s odbornými, případně nějaká hospitalizace či dokonce operace. Vše bereme samozřejmě. A když je něco samozřejmé, moc si toho nevážíme a naopak, cítíme se dotčeně, pokud není vše podle nás.

 

Léta plynou a my všichni si žijeme lépe či hůře své turbulentní životy.

A pak přijde jaro 2020 a v ruce drží pomyslnou „stopku“.

Nechápeme. Jsme překvapení, vystrašení, konsternování, vzteklí, bezmocní.

 

Zdravotnictví, kde již léta chybí lékaři, sestry i ostatní personál čeká velká zkouška. Jenže zdravotnictví není jen slovo. Jsou to především lidé. Ženy a muži, kteří mají také své životy,  své rodiny, své starosti a radosti, své zájmy a také svůj strach a obavy.

 

Jsme ve zvláštní době. Není vůbec dobrá. Každá generace si musí prožít svou nedobrou dobu, některá bohužel i vícekrát. Máme zavřené obchody, kina, knihovny, divadla, fitness centra, lyžařské vleky, hotely, restaurace.  Je to velmi smutné a těžké.

Ale naštěstí nám nad hlavou nelítají bombardéry, neodstřelují se domy, nestřílí se na potkání, nemáme jídlo na příděl a nejsme odvlečení do koncentračních táborů. Protože i takhle vypadala špatná doba našich pradědů a prababiček.

 

Pokora. To je to slovo, které tady spoustu let chybělo.

Pro každého je tato doba těžká v něčem jiném, každému něco bere a něco nového mu dává. Dává mu nové poznání. O prioritách, o kvalitách, o moudrostí, a především o pokoře.

 

Zdravotníci. Jste především lidé. Děkuji Vám za vše, co pro nás děláte. Přejí Vám především pevné zdraví, pevné nervy a kvalitně zaplacenou práci. Je spousta lidí, kteří budou věčně nespokojení a útoční, ale věřte, že je i spousta z nás, kteří jsou vděční. Upřímně Vám děkují a skládají obdiv, za to, co pro nás všechny děláte.

 

Naposledy se s týmem zdravotníků setkáváme v nemocnici. Ač nevědomky, mohou to být naši poslední lidé v tomto životě.

 

Říkám své „děkuji“,  dokud ještě není na nic pozdě.

Sdílet článek | Přidat komentář