Svět je tak malý
V tom vynikajícím ryzlinku se tiše houpal odraz čajové svíčky.
„Smím prosit?
„Ano, prosím.“
„Co tady dělá takové mládě?
„Mládě?“ Smích.
„A kolik by jste mi hádala let?“
„Nevím, snad… čtyřicet?“
„To ne, to přidejte.“
„Tak dobře. Pětačtyřicet.“
„Jak říkám, přidejte.
"Nevím. Jsem v rozpacích.“
„Bude mi padesát.“
„ A odkud jste se tady vzal?“
„Tady, teď… na Západě?“
„Nebudete mi věřit, ale jsem až z druhé strany republiky.“
„Bude mi padesát.“
„ A odkud jste se tady vzal?“
„Tady, teď… na Západě?“
„Nebudete mi věřit, ale jsem až z druhé strany republiky.“
Zůstala stát jako solný sloup.
„No. Tak to je teda průser,“ řekla tehdy a v kaskádách smíchu ještě vůbec netušila dopad svých slov.
„No. Tak to je teda průser,“ řekla tehdy a v kaskádách smíchu ještě vůbec netušila dopad svých slov.
Měsíc neskutečně ozařoval i ty nejtemnější místa.
K tanci se mezitím rozezněla další písnička ... "Ta pusa je tvá...“
Sdílet článek
|
Přidat komentář
Komentáře
BOHUNKA
05.04.2023 - 21:40
MOC HEZKE