Inventura

"Tak chlapi, dneska jsem si Vás pozvala na kobereček. Je čas udělat si inventuru. Najít ten bludný kámen, o který pořád zakopávám".

Nepáře se s tím. Pozvala je všechny najednou, v jednom čase na jedno místo.  Konfrontace.

 

"Jestli chcete, můžete se k tomu vyjádřit, ale až domluvím. Jasné? Kritika se musí umět přijímat mlčky a nereagovat hned, jinak se okamžitě dostanete do role oponenta a brániče svých myšlenek" říkavá jedna moudrá dáma.

 

Otočila se k Němu.

"Prosím Tě, netvař se tak vražedně. Byli jsme ještě hloupé děti, když jsme se poznali. Naše láska byla šíleně krásná. Než mi došlo, co za devítihlavou saň se dostala mezi nás". Žárlivost s citovým vydíráním. Tolik let žárlivých scén s výhružkami sebevražd. Jedinou sebevraždu provedla má duše. Musela jsem ji zachránit. A odešla jsem. "Promiň". Jedno z nejbolestivějších a přitom nejlepších rozhodnutí mého života.

 

Zamračila se.

"Tebe jsem nepozvala. Co tu děláš? Proč jsi přijel přes celou republiku? Nikdo Tě tady nezval. Prosím Tě, mlč. Nevěřím Ti už ani slovo. Tvá pohádka stála mé srdce málem život. Odpouštím Ti. Ale jdi pryč."

Nechápavě kroutí hlavou nad tou drzostí.

 

"Kdopak nám tady chybí? A pán Lev. Jeho Ego nedovolí mu zúčastnit se společného potlachu.

"Je dobře, že jsi nepřišel. Přece jen, měli jsme se 6 let rádi". Zkušenost k nezaplacení, když jsem zlomená na lázeňském chodníčku sbírala se země svou hrdost, ženskost a sebevědomí.

"Děkují všem,  kteří jste tam klečeli se mnou a z bolestných slz vytvářeli slzy smíchů".

 

Rozhlédla se po prázdném pokoji. Vstala ze svého křesílka, protáhla se a vyšla spokojeně ven.

No jo, chlapi. Ti na řeči nikdy moc nebyli.