Františkovy Lázně - bez hanby a bázně (6)
Při čekání na procedury se vždy najde důvod k zasmání.
Přisedl si ke mně postarší švihák v županu.
Trochu jsem si odsedla, abych mu udělala více místa.
"Vůbec se neodsouvejte, mě se nemusíte bát, vždyť byste mohla být moje vnučka."
"V tom případě jste již dosáhl úctyhodného věku sto let a vypadáte věru dobře" odvětila jsem.
Pan chvíli přemýšlel, jestli se má urazit nebo potěšit a než se rozhodl, už si ho pod palec vzala sestřička.
Vedle sedící soused se také rozpovídal.
"Řeknu Vám veselou historku, paní"
"Povídejte, veselá historka se hodí vždy".
"Byl jsem včera na plynových injekcích. Víte, člověk je tak zmatený, kde se má co svléci a kde ne, že na místo toho,
abych si sundal jen tričko, jsem se obnažil do trenýrek. Ano, sestřičce vyletělo obočí údivem, nicméně zachovala dekorum a mlčela. Po aplikaci pak prohodila osudovou větu: "Tak hotovo, můžete jít. Vzal jsem procedurní lístek, poděkoval a šel. Já vám paní, vyšel v těch trenýrkach jako seladon až do čekárny."
Se slzami v očích od smíchu jsem mu poděkovala za zpříjemnění rána.
V klidu jsem si dopoledne oddechovala v posteli, v 11 mě čekal slatinný zábal. Vyšla jsem z pokoje deset minut předem, myslíc, že je to v Goethe jako minule. Jen tak ledabyle jsem se koukla na rozpis - ty jo, vždyť to mám v Savoyi. No to byl úprk přes spojovací chodby.
Paní na proceduře měla napilno, tak jsem vyvázla bez pokárání za pozdní příchod.
"Sestřinko, minulé jsem byla u Vašeho kolegy. Mám na zádech aterom, nedávejte mi ten zábal na bedra" požádala jsem.
"Já myslím, že by Vám to mohlo pomoct, je to léčivé" opačila.
"To nevím, chirurg mi moc horké nedoporučil" řekla jsem. A důležité dodala: "Víte, však kvůli tomu mám jen slatinné zábaly, paní doktorka mi slatinné koupele vůbec nenapsala" mudrovala jsem.
Sestřička se na mně podívala.
"Slatinné koupele Vám doktorka ani napsat nemohla ani kdyby jste je chtěla. Ty tady nemáme."
A mám to, mně už se ty lázeňské domy fakt pletou. Tak kde já, sakra, ty slatinné koupele vlastně v minulosti měla?