Františkovy lázně - bez hanby a bázně (4)

V úterý se nám s Blaženkou podařilo dokončit úkol z pondělí a dorazily jsme nejen na poštu, ale i na nádraží, kde si Blaženka kupovala lístek. Osud tomu opět pomohl a volné místo bylo vedle mně, která jsem jízdenku kupovala již před dvěma měsíci. Ve vinárničce jsme se zastavili raději až na zpáteční cestě. 

Dnes od rána běhám zodpovědně po procedurách. Nenapadlo mně, že by mně ještě mohlo něco překvapit. Avšak, stalo se. Došla jsem na procedůru vířivá koupel nohou. Předpokládala jsem, že se vysvleču do trička a spodního prádla, sednu na židli a smočím své nohy do připravené vířivky. Chyba lávky. Ocitla jsem se před hlubokou vanou se schůdkami. Chvíli jsem přemýšlela, jak budu sedět na schodech a močit nohy, když mě vyrušila sestřička. 

"Tak se svlékněte..."

"Jako ... všechno?"

Podívala se na mě jako na malomocnou - "máte pocit, že tady pereme prádlo?"

"Nemám plavky" namítla jsem. 

Opět jen tiše protočila panenky - "do naha" zavelela a já hbitě poslechla. 

Na poslední chvíli jsem si vzpomněla na svůj aterom a požádala generálku o spolupráci při nalepení voduvzdorné náplasti. Zřejmě něco takového viděla poprvé, neboť odlepila pouze jednu vrstvu a ne zcela připravenou mě posadila bez řeči do vany. 

Co Vám budu říkat. Snažila jsem se chránit své ateromové místo na bederní páteři a nenápadně se vyhýbala tryskám, mířící na bederní páteř. Můj postoj ve vaně odpovídal spíše posedu na veřejných záchodcích a tryska si vybrala naprosto nevhodnou nechráněnou část těla, do kterého ustavičně chrlila vodu. Z nožní koupele se záhy stál poněkud netradiční klystýr. 

Původně jsem nechtěla lázeňský zpravodaj psát, dokonce nemám sebou ani notebook, ale vzhledem k tomu, že během třech dnů je toho čím dál víc, odkládám si tady vzpomínky, na které snad nikdy nezapomenu. 

A tak si teď tady již hodinu sedím na recepci, okupuji veřejný počítač a klepu do klávesnice.

Pán z jídelny, který šel zrovna kolem se mě zúčastněně zeptal:

"Pracujete?"

"I kdepak to je jen koníček" odpověděla jsem. 

Usmál se - "to je krásné, když je pro Vás práce koníčkem" pronesl moudře. 

Ano, ano ... lázně a psaní jsou opravdu tím nejbáječnějším koníčkem, který si umím představit.