Františkovy Lázně - bez hanby a bázně (3)

Jak říká má kamarádka - i já použijí slova klasika "Tohle jsem opravdu nečekala". 

Takový start jsem v lázních ještě neměla. Naprosto střízlivá, nebot i já ještě byla pod práškami, jsem euforicky tančila jako zamlada a na pokoj jsem došla přesně 4 minuty po půlnoci. 

V pondělí již začal klasický lázeňský kolotoč - lékař - časování procedur - hledání jednotlivých místností a sledování hodin. 

Snídaně-obědy-večeře se podávají formou švédských stolů, což mi umožňuje naprosto bez problému pokračovat v mé již doma započaté hubnoucí strategií, a to vynechání pečiva a příloh. Jídelna je natolik velka, že téměř každý sedí sám a tudíž možnost dalšího seznámení poněkud odpadá. 

Teda, až na malou vyjímku. Přisedl si ke mně chlapík, veselé se usmíval a chtěl započít diskuzi. Byl to Angličan.  Zřejmě jediný v celých lázních a chudák si přisedl právě ke mně, která jsem byla schopná vydolovat při odchodu pouze suverenní "Buy and nice day". Byl potěšen a už už se chtěl pustit do diskuze, ale to už jsem na nic nečekala a urychleně opustila prostor jídelny. 

Odpoledne jsme s Blaženkou měli namířeno na poštu, ale cesta vedla okolo známé vinárničky, takže pracovní dobu pošty jsme pro tentokráte nestihly. Pro mě šlo o novou raritu. Neboť sedět ve vinárně a pít citronovou limonádu se mi do dnešních dnů ještě nepoštěstilo. Holt všechno je jednou poprvé. 

Večery jsou zde dlouhé. Původní plán zajít si sednout do kavárny nevyšel, neboť kavárníčky se zavírají okolo 17 hodiny. Takže sami proti své vůli jsme se ocitli kde? No nebudu Vás dlouho napínat. V Royalu. A opět ve svaté pětici. Tentokráte jsem odešla, jak se na starší ženu sluší a patří a ve 23.50 jsem již usínala ve své posteli.