Františkovy lázně - bez hanby a bázně (2)

Po vybalení mých kufrů a zabydlení jsme si večer dali sraz s vlakovou kolegyní Blaženkou. 

Nakoukli jsme do Gruzie, ale protože tam bylo ticho jako v kostele, přemístili jsme se do Royalu, jediné živě fungující tančírny. Zavolala jsem svému gentlemanskému kamarádovi, ať se za námi zastaví, neboť jsem mu chtěla poděkovat za nezištnou pomoc s kufry a počastovat ho štamprličkou. 

Nepil. Takhle jsem ho nikdy neviděla, ale antibiotika udělají abstinenta i z kdejakého frajera Došel k našemu stolu: 

"prosím Tě, pojď na chvíli ven, chtěl bych Ti něco ukázat" řekl. 

"Vezmu si bundu". 

"To snad nebude ani potřeba". 

Požádala jsem Blaženku, ať mě omluví, že jsem za chvíli zpátky. 

Udělala jsem pár kroků ... a zůstala nevěřícně stát Deja vu. 

Naproti mě se jako zjevení smáli další dva ze staré party. Trvalo mi přesně 0,75 sekund než mi došlo, že tohle se opravdu může stát jen tady a teď. 

Když vyjíždíte ráno v sedm jako samostatná jednotka a o pár hodin již sedíte jako spřátelená skupina pěti lidí, není to vlastně nic, co by někoho mohlo překvapit. Teda pokud zrovna nejste lázeňská panna či panic. 

Ale to nikdo z nás již dlouho není.