Františkovy Lázně - bez hanby a bázně (1)

Lázně. Ba co víc, Františkovy Lázně. Něco, co se mnou vibruje již několik let. Pocit, že jedu tam, kde jsem doma. Vždy je průběh naprosto jiný, nikoliv však nudný. Letos do poslední chvíle bylo vše velmi adrenalinové. Když se mi v srpnu zanítil aterom, který si na mých bedrech žil v klidu již několik měsíců, nebyl to příjemný pocit. Lékaři se prvotně snažili zapálený aterom přemluvit a domluvit mu antibiotiky, ale on se obelhat nedal. Byl tvrdohlavý. Ne nadarmo se říká - na hrubý pytel, hrubá záplata. A tak došlo k řezu. Nikoliv punčovému, ale chirurgickému. Následovaly tři týdny převazů a výměny drenů a když už to vypadalo, že nebezpečí je zažehnáno, ozval se následek léčby antibiotiky a mé kroky vedly na gynekologii. Rozhodla jsem se nevzdát. Vybavena půlkou lékárny jsem hrdinně nastupovala v 6.58 v Bohumíně do vlaku směr Františkovy Lázně. 

Tentokrát osud rozhodl, že nebudeme ztrácet čas, hledáním kvalitní kamarádky až v lázních, ale již ve Svinově mi přidělil parťačku. Když se vlak rozjel, neustále padal k zemi těžký kufr. Majitel-muž ho neustále zvedal a my měli dost abstraktní pohled na půlku jeho holého zadku. 

"To bude pokoukaníčko, pokud jede až do Frantovek" řekla jsem tiše. 

Paní vedle mě se usmála - "to teda". 

Komunikační zábrana byla překonána. Když jsem zjistila, že paní jede tam, kde já a navíc má stejný termín a úplně nejvíc má více než několikaleté lázeňské zkušenosti, byla ruka v rukávě. 

Vyprávěly jsme si historky a cesta příjemně utíkala. Vzhledem k tomu, že v lázních existují naprosto jiné zákonitostí a také informační kanály jsou naprosto unikátní, ani nevím jak se zjistilo, že přijedu, ale na nádraží již na mě jako milé překvapení čekal kamarád z let minulých. Ještě jsme si na nádraží dali kafe z další známou, která bohužel již odjížděla a mohla jsem se jít ubytovat. 

První hodiny se jevily více než dobře a já si naivně myslela, že mě již nic nemůže překvapit.