Navždy

Ahoj táto.

Chápu, že nemáš s sebou brýle, aby sis přečetl můj dopis, ale pokud si vzpomínám, tak si je na čtení nikdy nepotřeboval. Že by si trpěl jen dalekozrakostí? No to není špatné.

Dnes notář uzavřel Tvůj život. Poslední zmínka, poslední papíry s Tvým jménem. Poslední rozhodování. Zvláštní. Tak strašně zvláštní.

Úřední slova, paragrafy. Podpis, razítko, samozřejmě kulaté a na konec – konec. Jakože opravdu tohle je vše. Opravdu??

Je mi tak strašně divně. No chápu, že to nechápeš. Možná, to ještě nechápu ani já.

Je mi smutno, táto.

Divíš se? Já taky.

Přišel brácha. Legrace. Jako bys přišel Ty. Ta podoba.

Složka s Tvým jménem byla zřejmě založená ad acta. Pak archiv. Po čase skartace. Šílené.

Musíte se tam nahoře strašně smát. Protože Vy už víte.

Ad acta Tě nikdy nezaložím.

A víš proč?

Nejen proto, že nejsem notář.

Ale taky proto, že ať jsme si, co jsme si - jsi můj táta.

S láskou.

Jsme spolu.

Navždy.