E. T. Mimozemšťan
Myslela jsem si, že jsem nikdy neviděla žádný sci-fi film a nečetla žádnou knihu se sci-fi žánrem. Prostě se navzájem sobě vyhýbáme obloukem.
Pak jsem si vzpomněla, jak jsem ve třinácti seděla v kině a brečela nad E. T. Mimozemšťanem. Na tu dobu to byla pecka.
Možná ani nesleduji a nečtu, ale každopádně žiji. A tak si myslím, že sci-fi scénám nelze uniknout. Možná to nejsou výplody fantazie, ale jen generační rozdíly. Nevím. Každopádně vidět dnes někoho, kdo není oblečený do šedých tepláků nebo narvaných legín, někoho, z koho nečoudí elektronická cigareta či nesmrdí marjánka, někoho, kdo nemá v ruce mobil, v uších sluchátka a na hlavě kapuci je opravdu sci-fi. Potkat někoho, kdo Vás pozdraví, poděkuje, požádá, není frustrovaný, v depresí a dokonce, nedej bože, se usmívá je sci-fi – díl druhý.
Nestěžuji si. Tak jako si naši dědové mysleli, že generace naších rodičů je nemožná, naší rodiče si to mysleli o nás, my si to myslíme také o těch dalších, co přijdou za námi. Zřejmě se tak generačně všichni pleteme. Neboť i přesto, že je to vše v našich očích strašné, přesto i další generace žijí, plodí dětí, pracují, budují nové projekty a nadávají na ty mladší, kteří jsou oproti nim, jak jinak než naprosto otřesní.
Včera jsem cestou z ambulance lékaře navštívila nemocniční toaletu pro pacienty. Šla jsem tak nějak na last minute. Moje chyba. Vletěla jsem dovnitř jako neřízená střela. Vypínač jsem našla, ale bohužel „budíž světlo“ se nekonalo. Doskákala jsem v kabátě a batohu do první kabinky a znovu zoufale mačkala vypínač. I tentokráte bezúspěšně. Říká se, že když nejde o život, jde o ho…. Naštěstí v mém případě nešlo ani o to, nicméně jsem vůbec netušila, kde mám v té černočerné tmě odložit batoh, o kabátu už ani nemluvím. Zda jsem se strefila do správného otvoru mohu jen doufat. Toaletní papír jsem nenahmatala, takže jsem využila svých papírových kapesníčků v levé kapse a při té příležitostí do tmy vysypala obsah kapsy na zem. Sbírala jsem to v kleče při romantickém světýlku mého mobilu. Nemít možnost si rozsvítit a poněkud kulturně si ulevit mi přijde poněkud sci-fi, i když to byl vlastně takový malý horor. Ale to už je jiný literární žánr.
Možná nesleduji sci-fi a ani tento žánr nečtu. Každopádně si velmi často připadám jako E.T.Mimozemšťan.