NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Masné krámy

1649881404-nahled-czech-budejovice-g804cee48c-1280.jpg

Budík zařinčel v 3.00. Možná si myslíte, že mě to naštvalo, ale opak byl pravdou. Vyletěla jsem jako ranní ptáče a radostně letěla do koupelny. Dovolená!!!!

Můj muž mezitím zalil čaj a kávu a udělal snídaní a postlal lůžka a pochopil, že jsem žena, tudíž potřebuji o 150 procent více času než on, abychom mohli  vyrazit z domu. 

Já si sebou nesla malinký kufřík s hadříky na pět dnů a kabelu s botičkami, make-upem a příruční lékárnou. Myslela jsem si, že menší kufřík už neexistuje, ale jak se později ukázalo, mýlila jsem se. 
Těsně před pátou hodinou jsme vyrazili směr jižní Čechy. 
Do Budějovic jsme dorazili nádherně po desáté hodině. Zaparkovali a vyrazili na prohlídku. Byla nám doporučena Černá věž, Solnice, hausbóty, procházka historickým centrem a hlavně .... Masné krámy. 
Na náměstí jsme se zastavili pro další informace do místního informačního centra. Byli jsme zahrnutí spoustou informací a upozorněním "nezapomeňte navštívit Masné krámy". 
"Jsme vegeteriáni" špitli jsme tiše a nechali stát udivenou informační paní s otevřenou pusou a dovětkem "aha" na svém místě. 
"Tak si tam dejte alespoň pivo" snažila se zachránit situaci.  
 
Než jsme na náměstí stačili sníst oběd, úslužná obsluha nám donesla účet. 
"My jsme nechtěli platit" divili jsme se. 
"Tak to jsem si spletla stůl" kála se servírka. Pro jistotu jsme zaplatili hned, A pak, že prý Čecháčci jsou pomalí. 
Vydali jsme se na obhlídku. 
 
Když jsme došli ke kostelu a chtěli ho shlédnout byl zavřený. Vedle byla restaurace Solnice - otevřená.  A tak nám nezbývalo než ukojit původní duševní potřebu dobrým pivem. 
Donesli ho v cukuletu. Ještě jsme si ani neťukli a dorazila místní obsluha. V ruce zabalenou krabičku s jídlem. 
"Nechcete alespoň oběd na doma?" zeptala se soucitně.
Nechápavě jsme odmítli a pochopili, že jižní Čechy jsou opravdu pohostinný kraj. 
 
Vyšli jsme ven. Zapnuli navigaci a vydali se k národnímu pivovaru Budvar na prohlídku. Můj muž s klidem Angličana pronesl:
"V pohodě, jsme tam za 4 minuty". 
Vyvalila jsem oči. 
"Dva a půl kilometrů za 4 minuty nedá ani Bolt, natož naše dvojice". 
Pozorně zkontroloval navigaci.
"Jo, tak to je autem, pěšky to bude trochu déle". 
Bylo. 
Přišli jsme akorát včas, prohlídka začínala za deset minut. 
Pan průvodce nám oznámil, že pivovar je jako jediný státní, což neměl dělat, neboť můj drahý hned poznamenal:
"Lásko, tady nic neplať. Tohle je naše.". 
Prohlídka byla zajímavá a mě jen potvrdila, že mám správného koníčka. 
 
Konečně byl čas se ubytovat. 
Z auta můj drahý vytáhl svůj opravdu malý kufr. Cca 30 x  30 cm. 
V něm jsem na pokoji objevila tři trička, mikinu, dvoje kalhot, košili, spodní prádlo a kosmetickou taštičku. Neuvěřitelné. 
Dámy, mám se ještě opravdu, ale opravdu co učit. 
Pokoj máme v rustikálním stylu i s balkónem. Balkón je přes celé patro, takže se volně můžeme seznamovat se sousedy nejen z pokoje vlevo a vpravo, ale přes celé naše poschodí. Uvidíme, kolik nezapomenutelných přátelství se tímto balkónovým experimentem do konce pobytu vytvoří. 
"Snad nebude v příštích dnech pršivo" pronesla moje polovička. Přeložila jsem si to do češtiny a také doufám, že nás nezastihne  déšť. 
 
Večerní procházkou jsme došli k Vltavě. Nechali se hýčkat pohodovou atmosférou u vody a zašli do kavárny na Hausbótu na podvečerní kafe. Při zapadajícím slunci jsme vytvářeli fotky na fackabuk a pochopili, že od určitého věku vytvořit alespoň jedno normální foto je docela nadlidský úkol. 
 
No a pak nadešel čas popasovat se z úkolem dne:
Masné krámy. 
 
S odvážným pokřikem "přece nejsme srabi" jsme bojácně otevírali dveře hospůdky. Užuž to vypadalo, že na štěstí nebude volný stůl, když zastrčen vzadu se jeden přece jen našel. 
"Co si dáte prozatím k pití?" optala se sladce obsluha "než budete jíst? dodala a podala nám jídelní lístek plný masožravých dobrot. 
Výběr byl lehký. 
"Červené suché a bílé suché". 
"A k jídlu?" 
Zatvářili jsme se, že jsme si v nabídce vůbec nevšimli grilovaných steaků, vynikajících kolen, guláše, burgerů, svíčkové a jiných šíleností a bezelstně špitli:
"Jednou vega zeleninový salát a jednou pstruh z udírny". 
No.... donesli nám to. 
Vypadalo to, že paní servírka pořád nemůže uvěřit tomu, že bychom si přeci jen nedali něco z gruntu normálního a co pět minut se chodila ptát "zda je vše v pořádku". 
Raději jsme zaplatili a v pořádku došli na pokoj. Je čas popřát si dobrou noc.
Zítra nás čeká Český Krumlov. 
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | povídky / Všehochuť | publikováno: 13.04.2022

Komentáře