Šťastnou cestu
Má dovolená je plná emocí. Život je duha.
Odpočívám, relaxuji, užívám každé hezké chvíle.
Na kole, ve wellnesu, na masáží, v restauraci, s přáteli.
V jeden a tentýž den slavím narozeniny a zároveň zapaluji svíčku.
Tentokráte, bohužel, ne narozeninovou.
Tak už to bývá. Každý den se někdo rodí a jiný odchází.
Život je duha. A tam, za tou duhou jsou duše těch, kteří odešli. Jsou přitom tak blízko, že stačí natáhnout jen dlaň …
V dlani, stejně jako v srdci se zrcadlí slzy. Slzy smutku, lásky, vzpomínek, bolesti i víry a naděje.
Můžeme a musíme žít dál. Chodit do práce, starat se o své blízké i o sebe, setkávat a smát se se svými přáteli. A pak přijde čas na zklidnění, zapálení svíčky, vzpomínky a smutnění. Na čas poděkování. Čas smutku, který každý z nás si musí prožít, procítit a propustit.
V životě jsme spolu mnoho nenamluvili. Někdy není třeba slov.
Na místo toho hovoří síla rodu a síla dobrého člověka.
Svět utíká a my nemáme čas na setkávání a povídání si s těmi, kteří jsou nám nejblíže. Věřím, že nikdy není pozdě na změnu.
Myslím, že už mám i datum setkávání. V ten den můžeme slavit narozeniny a zároveň vzpomínat. Tvé skvělé holky a zbytek rodiny.
Vždy jsi rád fotil.
Věřím, že tam shora budou ty fotky vážně pecka.
Občas se koukni dolů, abych Ti mohla zamávat.
Šťastnou cestu, strejdo.