Mám dovolenou (4)

Fotky do mé další knihy jsou vybrané.

Jedu zaklepat na dveře tiskárny. Tisknout se je každopádně příjemný pocit, dát k tisku svou knihu je pocit zvláštní. Odevzdávám nějaký konec, abych si přišla pro nový začátek. Těším se.

Je páteční večer.

V plamínku voňavé svíčky pozoruji obrazy na stěnách svého pokoje. Dívka na houpačce s motýlem v dlaních. Rodný dům houpající se na nejistých vlnách. Okno otevřené dokořán - na parapetu kytice, za oknem imaginární levandulové pole s vůni Francie, v tyrkyzových barvách moře. Cítím, jak moc mě vystihují.

Na nohou mám notebook a píšu. Jemně svými prsty hladím písmenka na klávesnici a je mi jednoduše pěkně. Je to tak vždy, když jsem v souladu sama se sebou. Se svou duší.

A tak se svým notebookem často vstávám, a ještě častěji s ním chodím spát. Tahám ho všude sebou jako neposedné dítě a když dotknout se mé prsty klávesnice a přede mnou se rozprostře nová nepopsaná stránka je mi hřejivě, šťastně a zvědavě. To proto, že nikdy netuším, co si za chvíli přečtu.

Užívám si posledního dne své padesátky a přemýšlím, jaká byla. Každopádně hodně rychlá. Mám pocit, že uplynul týden, nikoliv rok.

V plamenu plapolající voňavé svíčky cítím klid a vyrovnanost. Poslední dva roky nebyly jednoduché. Po dlouhé době cítím, že i uvnitř mě znovu plápolá. Plamen a životní síla. S každým dalším rokem je to vzácnější.

Mám sílu znovu stát ve své síle.

Před měsícem jsem se svou lázeňskou kamarádkou stala před divadlem ve Františkových Lázních a čekaly jsme na začátek představení. Ona se najednou shýbla a utrhla čtyřlístek, který byl tak blízko mě. Podala mi ho – „ten je Tvůj, pro štěstí“.

Mám ho vylisovaný.

Zítra je novoluní v Raku. Nové začátky a výzvy.

Začít vyrovnaností, pokorou a klidem uvnitř a čtyřlístkem v dlaních je výzvou pro odvážné nebo bláznivé. Nevím, zda patřím do první nebo druhé skupiny.

Jen vím, že jsem jiná než ostatní.

Jsem jednoduše svá.