NEPŘEHLÉDNI
Mí drazí čtenáři. Křest je za námi Knížečka je možná k zakoupení na internetu po zadání názvu knihy "Tak daleko, a přitom tak blízko" nebo po zadání mého jména. Je možné ji zakoupit i přímo u mě. Děkuji za podporu.
NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dvojkniha povídek a básní je na světě. "Tak daleko, a přitom tak blízko / Zem/n/ědary aneb Snovořadí mého světa" se těší nejen na svůj křest, ale především na Vás. Bližší informace dám ihned, jakmile budu vědět podrobnosti.
NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Předám ji sám

1596130328-nahled-roses-1417263-1280.jpg
Kateřina zrovna vázala kytice do váz dle objednávek zákazníků, když ho zahlédla, jak se blíží k jejímu květinářství. Krásný, prošedivělý chlap v nejlepších létech.
"Tak jsem tady zase" usmál se na ní.
Květinová vůně se smíchala s jeho vůni Armani.
"Co to bude tenkrát? Narozeniny, jmeniny či snad jiné výročí?" oplatila mu úsměv.
"Jmeniny" odvětil a ukázal na tabuli před prodejničkou, kde bylo křídou napsané pro něj tak vzácné ženské jméno - Karla.
"Tentokráte bych rád 30 rudých růži v černém tubusu. Samozřejmě Vás poprosím o malý lísteček. Propisovačku mám" vytáhl z náprsní kapsy elegantního Parkera.
"Kurýrem na stejné místo i pro stejnou dámu jako obvykle?" zeptala se Kateřina zbytečně. Věděla již dopředu, jaká bude odpověď.
"Ano, prosím. A stejnou kytici ještě jednou".
"Tu si budete brát sebou, předpokládám".
"Jak Vy to všechno víte?" nepřímo ji pochválil.
 
Zaplatil jako obvykle vysoce nad rámec prodejní ceny. Z kbelíku neuvázaných růži vytáhl jednu a podal ji Kateřině - "ta je jen pro Vás. Děkuji Vám za vstřícnost a ochotu" rozloučil se a odcházel se zabalenou kytkou.
"Určitě je to pro nějakou krásnou mladou milenku." vzdychla Kateřina tiše pro sebe po jeho odchodu. "Ale nač kupuje vždy dvě stejné kytice?" A proč k tomu přání nechce přidat nějaké srdce a nikdy se nepodepíše? Tuhle záhadu snad nikdy nerozluštím." Naštěstí ji z přemítání vytrhl další zákazník. V zápalu práce na něj pomalu zapomínala přímoúměrně se ztrácející se vůni Armaniho.
 
Karel mezitím očistil hrob své milované ženy. Doprostřed postavil právě donesenou kytku. "Promiň, lásko" omluvil se snad již posté. "Snad se Ti budou líbit, růže si vždy milovala. Ještě se cestou zastavím do naší oblíbené kavárny na lungo" rozloučil se s Eliškou a setřel si slzu. Ta na rozdíl od trýznivého tlaku na hrudi setřít šla.
Osud občas dokáže schválnosti. Třeba když jejich oblíbenou kavárnu postaví naproti květinářství, ze kterého před hodinou odešel. Navíc téměř na dosah od bytu Karliny mámy. Upil z právě doneseného lunga a vrátil se zpět o téměř 35 let.
 
Viděl se jako mladý vyplašený kluk a ještě teď slyšel své jasné "ano", které říkal své ženě Elišce. Tolik se milovali již od patnácti. Plánovali svou báječnou budoucnost se spoustou dětí. Jako téměř všude ani jemu s Eliškou se nevyhnula krize ve vztahu. Tehdy se zapletl se svou kolegyni z práce. Bydlí pořád stejně, na dosah od kavárny. I po létech se za své tehdejší selhání styděl. Byl moc rád, že to neprasklo a kolegyně se záhy velmi rychle zasnoubila a vdala.
 
Viděl ji občas i s jejím manželem a malou narozenou dcerkou Karlou. Docela ji záviděl. I když krizi s Eliškou ustáli a měli krásné manželství bohužel zůstalo bezdětné. A když si myslel, že už nic horšího je nemůže potkat, osud znovu zasáhl. Na preventivní kontroly Eliška nikdy moc nechodila a když pak přišla, bylo už pozdě. Příliš pozdě na léčbu, příliš brzy na umírání.
 
Osud občas dokáže schválnosti. Seděl tehdy před 5-ti léty na pracovní schůzce v kavárně. Jeho obchodní partner se na chvíli vzdálil a on nechtěně vyslechl důvěrný rozhovor dvou žen u vedlejšího stolu.
"Myslíš, že to ví?" zeptala se ta mladší
"Myslím, že tuší" odpověděl pro něho povědomý hlas. "Ale nikdy mi nic neřekl. Tu lékařskou zprávu, že je neplodný jsem vlastně nikdy neměla najít."
"Nech to plavat" řekla mladší. "Je to dobrý muž, má Vás rád a vy jeho. Užívejte krásných chvil. On Ti dal jistotu, kterou by jsi nikdy neměla a Ty jemu dítě, které by nikdy neměl on. Vše je tak, jak má být."
"Asi ano" vzdychla ta starší s povědomým hlasem. Hlasem jeho bývalé milenky.
 
Karel dopil své lungo.
"Zaplatím" zavolal na servírku a vyšel z kavárny.
Právě včas, aby ještě zahlédl, jak kurýr na druhé straně ulice přebírá od prodavačky kytici, aby ji odvezl na tu správnou adresu. Adresu jeho dcery Karly.
 
Najednou věděl, co má udělat.
"Moment pane" zavolal na kurýra. "Já, já tu kytici předám osobně".
Byla to poslední myšlenka vyslaná k jeho dceři, než se ze zatáčky vyřítil ten šílený mercedes.
 
Osud občas dokáže schválnosti.
Hlášení ve večerních regionálních zprávách, na které se vždy díval o tom, že tragická nehoda byla zapříčiněna nepřizpůsobením rychlosti vozu, již Karel neslyšel.
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | povídky / Všehochuť | publikováno: 30.11.2019

Komentáře

aninka
06.03.2022 - 15:52
Nádherné smutné