Den čtvrtý, dělám škrty (4)

Den čtvrtý. Mám se výborně. Ráno se protahuji směr skříň a noční stolek. Pochopila jsem, že hned po probuzení je nutné uklidit ze země všechny popadané předměty. Za prvé, abych je nezničila a za druhé, abych o ně nezakopla.

Dnes mě čeká báječná masáž. Jakožto správný masochosista, vybrala jsem si masérku. Cestou z masáže se chystám navštívit Sluneční lázně. Je to taková dobová záležitost, kde přijdete, najdete si své lehátko a lázeňský načerpáváte sluneční paprsky. K tomu je vám podána studená minerální voda a teplá, ba přímo vařící voda ze sprchy. Nevadí, hlavně, že teče. No a já se těšila, že přímo z masáže dojdu na toto úchvatné místo a budu pokračovat ve čtení své nové knihy.

Jenže, masáž je prováděná třezalkovým olejem, který nikterak nekamarádí se sluncem a navíc je, díkybohu, pod mrakem. Takže přímo z luxusní masáže do restaurace. Dávám si hříšně dobrou palačinku s horkými malinami, domácí šlehačkou a zmrzlinou. Wau, tentokráte sex prohrál. Je to vážně vzrušující. Po odpoledni padá na mě únava. Nenápadně se natahují na svůj kavalec a propadám se do říše snů.

Odpoledne se chystám do terénu. Procházím s vyfoukanou hlavou a zataženým břichem okolo hlavní třídy. Mává na mě osmdesátiletý senior ne nepodobný smrtce, ukazuje mi volné místo vedle něho a tváří se, že jsem snad jeho spolužačka. S úsměvem pokračuji dále.

Sedám si do lázeňské restaurace a s Cubou libre v ruce dopřávám si nádherný západ slunce. Pozoruji panoptikum lidu lázeňského a přemýšlím, jestli opravdu jen já jsem ta divná. Tlusté ženy s vychrtlými muži. Lolitka s odepnutými šaty, vyčnívající podprsence, nesoucí se na o číslo větších botách, v mezičase kojící dítě, které zdá se, je její vlastní. Potetovaný bouchač se sebevědomím Miss World. Pomalu se smráká a do ulic se ženou i chlapci padesátiletí. Mnozí z nich, zdá se, nepostřehli, že uplynulo od jejich mládí neuvěřitelných třicet i více let. Vycházejí do lázeňských uliček neohroženě s vlasy a la Bon Jovi. Šedého přelivu, kudrnatého stylu a délky po krk. Předobrý bože, ty to vidíš. Na svých zocelených tělech mají rocková trička bez rukávů, které se napínají v místě pivního bříška. Tričko šílené, navíc pruhované. K tomu karo na kraťasech. Nožky ladně oděné v ponožkách a vložené do sandálů. Na intimních partiích houpe se líně kabelka, zvaná ledvinka. Či spíše, "pytlinka".

Je mi jasné, že s jedním Cubou Libretou tohle opravdu nedám. Objednávám si grilovaný steak a víno. Pokud možno, něco silnějšího, prosím.

Stejnou cestou vracím se zpět. Můj osmdesátiletý fanoušek už asi ulehl. Jeho místo vystřídaly již páry smíšeného pohlaví, tvaru i intelektu. Uznávám, že samotnému člověku občas může chybět společnost, ale když vidím, to co mé oko je schopné shlédnout a můj rozum pojmout, věřte nevěřte jsem ráda za svůj neuvěřitelný jednolůžkový luxus.

Nevzdávám se. Věřím, že i zítra je den….

PS: jedna dobrá a jedna špatná zpráva na závěr.

Dobrá - zlepšil se internetový signál,
špatná - kdo brzy šel spát - vyhrál.
Neboť .... a není to dobré pro mou pleť.
I nadále line se chrapot přes tenkou zeď.