NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Sonda do hlubin duše matky

1623418675-nahled-girl-3402351-1280.jpg

V lázeňském prostředí mám možnost vyslechnout si mnoho povídání nás maminek o svých dětech, jejich dětech a vše, co s tím souvisí.

 

Vyprávějící ženy jsou většinou unavené, vyčerpané, frustrované. V dobrém duchu si stěžuji na děti, vnuky, snachy, zetě, muže, život. Musí přece celý život vařit, prát, žehlit, zařizovat, plánovat. Pořád všechno a za všechny. Také se musí o všechny bát.

Oči zapomněly zářit, ústa se smát.

Jsou uštvané, vyčerpané.

 

„A proč to děláte?“ ptám se.

„No to já musím“ slyším většinou odpověď.

„Nemusíte. Když nechcete, tak to nedělejte. Jsou to všechno dospělí lidé. A vnuci? Ti mají své rodiče.“ odpovídám s úsměvem.

 

Odpovědí je mi nesouhlasné mručení.

„Já to ale dělám ráda“ tvrdí mi.

„Jsem šťastná, mě to nevadí“ lžou nejen mi, ale především sobě.

 

Matky bojovnice slepě přesvědčené o své jediné pravdě se vypovídají, vypláčou, vyvztekají, ale sotva přijedou domů budou pokračovat ve své šílené jízdě  

Poslouchám, přemýšlím, vyhodnocuji.

 

To nejskvělejší, co můžete udělat pro své milované dítě, pokud je dospělé, fyzický i mentálně zdravé, nechat ho jít žít si svůj život. A pokud dlouho nechce sám, vzít ho za pačesy a vyhodit ho z hnízda.

 

Dát mu možnost letu i pádů. Jak jinak má pochopit Vámi tisíckrát omílané dobře míněné rady, když mu nedovolíte jeho vlastní pády a chráníte mu nejen záda, ale i pusu?

 

Neberte mu jeho vlastní zodpovědnost.

 

To nejlepší, co můžete udělat je přestříhnout pupeční šňůru a s láskou dát možnost volně dýchat, snít a žít.

Podle svého.

Věřte, že se uleví Vám i jemu.

 

A časem, po létech, až bude otlučený životem, ošlehaný ohněm vlastních zkušeností, svých výher, proher a nejednou nabitých úst, sám pochopí.

 

My mámy nemůžeme vědět, co je nejlepší pro naše děti.

Protože naše děti nejsme my.

Možná jsou nám v něčem podobné, ale v něčem jsou diametrálně jiné.

 

A především - jsou to svobodné bytosti.

 

Daly jsme jim možnost prvního nádechu, tak mu ten nádherný pocit volného dýchání v průběhu života pod záštitou mateřské lásky, strachu, obav a bláznivé myšlenky, že my přece „víme“ – neberme.

 

Nemusí se nám líbit účes a oblečení, jaké naše dospělé „dítě“ nosí, nemusí se nám líbit jejich partneři a kamarádi. Nemusíme souhlasit s jejich názory. Nemusíme chápat jejich činy a pohnutky.

Ale je to náš problém.

Ne jejich.

 

A hlavně. Nic z toho nám nebrání je dál dál volně milovat tou nejčistější láskou mámy.

Dejte jim možnost být tím, kým opravdu jsou.

Sámi sebou.

 

Děti jsou dar. Sami si nás vybrali.

Ne my pro ně, ale naše děti jsou pro nás jedním z největších životních učitelů.

 

Maminky vždy ví, že mají to nejbáječnější dítě na světě.

A Vaše dítě? Vaše dítě tak získá třeba docela príma mámu.

Komentáře

aninka
12.06.2021 - 19:19
Krásná opravdová povitka