Lázeňský zpravodaj č. 4
Zdravím všechny a přeji příjemné nedělní dopoledne.
V sobotním dopoledni babička poctivě obíhávala všechny své procedury a já jsem si v klidu na pokoji představovala, jaké to je být majitelkou jednolůžkového pokoje.
Zašla jsem si na příjemnou procházku a rychle na oběd. Vyřídila jsem bábi vzkaz od kamarádky, že bude mít odpoledne telefon a v klidu se věnovala svým procedurám. Když jsem se vrátila, babička se už parádila na rande se svou kamarádkou. Požádala mě o spolupráci při konečných úpravách šálu, kloboučku a dalších nezbytností a vydala se vstříc světlým zítřkům. Viděly jsme se až u večeře. Já si potom ještě zašla tradičně popovídat s Líbou u její cigaretky a šla jsem na pokoj. Tuto noc měla babička opravdu výdrž. Povídala do 23.30!!
Snažila jsem se její povídání ukončit varovnou větou:
„Někteří lázeňští hosté mají z minulosti špatné zkušenosti a objednávají si jednolůžkové pokoje.“
Babička se svou odpovědi dlouho nečekala.
"No, když jste onehda přišla z harmoniky tak pozdě, mě už se po Vás tak stýskalo, já bych teda jednolůžkový pokoj vůbec nechtěla.“
A bylo vymalováno.
Ráno jsme neměly ani jedna žádnou proceduru a tak stačilo vstávat okolo půl osmé. Ještě dlouho před úsvitem se však náš pokoj z 50-ti procent začal probouzet. Úplně jsem se zapomněla zmínit, že babička si den předtím koupila Zaječici a mě odůvodněně přepadly velké obavy. Byla jsem ale neoblomná a i přes zatuhlý krk jsem se v posteli ani nehnula a předstírala hluboký spánek. Světe div se, mé oči spatřily světlo světa až v 7.15 hod.
Babička mě tahala na snídani už v půl osmé, takže jsem seděla v poloprázdné jídelně s nejstaršími obyvatelkami ústavu a pochutnávaly jsme si na tvarohové pomazánce. Před odchodem na snídaní si mě babička pojistila.
Lišáčky se zeptala: „Nešla by jste se mnou dopoledne na procházku do Kauflandu?“
Zkuste říci té dobré ženě NE.
Uvítala jsem to jako báječný nápad. A tak místní mohli zahlédnout dvojici děvčat, jak pěkně pochodují podél cesty do místního hypermarketu. Prvně jsme sháněly švestky. Neměli.
Vyšly jsme s vozíkem z obchodu ven.
Pak si Hanča vzpomněla na sušenky.
Měli. Takže zpět do obchodu a z obchodu ven.
Poté si vzpomněla na minerálku….
Nebudu se dále rozepisovat, ale je fakt, že v obchodním domě po nás zůstala malá oběžná dráha.
Spokojená s nákupem, který jsem ji gentlemansky nesla začala cestou zpět povídat o samých příjemných věcech, jako je sex po 80-tce, žárlení a nevěry sedmdesátníků, osmdesátníků a devadesátníků. Doktor Uzel by se nestačil divit.
Po návratu babička hodila do placu opět pár poutavých historek a hodinu napřed odfrčela na oběd.
Za chvíli půjdu taky. Odpoledne mě čeká výlet s mou nejlepší kamarádkou, která mě přijede navštívit. Pak večeře a tanečky. Co bude následovat, již asi všichni dobře tušíte a před několika hodinovou pohádkou na dobrou noc, zdá se, nebude úniku. Zítra nás čeká už od rána perný den, tak nám držte palce, ať nám to pěkně ubíhá.
Procedury, jídlo a kromě toho zážitku je tady pořád mnoho. Jen aby nekleplo mě z toho.