Lázeňský zpravodaj č. 2
Krásné deštivé lázeňské dopoledne všem mým příznivcům.
Pokud si myslíte, že jsme včera v pyžamku šly spát, jste na omylu. I já jsem se mýlila. Babička kolem půl osmé se slovy "už se asi nebudeme dívat, že?" vypnula nekompromisně televizi a ulehla.
Původně jsem to viděla na dobrý nápad - po náročném dni se do sytosti vyspat. Ale to jsem se pěkně spletla. Haňule chvíli huhňala s rukou před pusou, takže jsem ji moc nerozuměla. Vysvětlila mi, že už si vytáhla zuby. Ubezpečila jsem ji, že to nevadí, hlavně ať mluví normálně. Na tohle slyšela a šišlala až do 22.30!!! Přijela do lázní z Plzně a tak už znám všechny z okolí nejen Plzně, ale také Rokycan, Litoměřic, Německa a Rakousko-Uherska. Letem světem jsme probraly první republiku, založení skautského tábora v roce 1925 a další aktuality.
Ve 22,30 jsem si šla celá zpitomělá s hlavou jako střep připravit tablety na ráno. Byla jsem tak popletená, že jsem si ranní tabletu na tlak zobla hned večer. Ještě jsem bábi upozornila, ať ráno klidně spí. Budík byl zodpovědně nachystaný na sedmou hodinu.
Poté zazněla kouzelná věta.... "tak už asi budeme spinkat, že?". Radostně jsem vylovila svá první slova po třech hodinách a zahulákala na celý pokoj "DOBROU NOC". Nicméně, trápení ještě nebyl konec. Asi dalších 45 minut se z vedlejší postele ozývaly věty typu ...“jé.. ještě jsem si vzpomněla, že Vám musím říct......“
Co Vám budu povídat. Okolo půlnoci už i na našem pokoji nastal boží klid. Ne nadlouho.
Když druhá hodina odbila, u nás již znovu lampa svítila. Babička pochodovala směr toaleta – postel, tam a zpět.. Chvíli trvalo než se vše uklidnilo a rozhostilo se opravdové ticho.
Nad ránem, kdy se spí ze všeho nejlépe mě probudil veselý hlas...
„Haničko, vstáváme je skoro půl sedmé.“
"Bože" říkala jsem si, ještě můžu spát 1/2 hodiny, ale což poděkovala jsem své opatrovnici a pomalu jsem se šla opláchnout, umýt zuby a obléct se do cvičebního. Mezitím už mi u ucha jel nekončící monolog. Vzala jsem do ruky telefon a nevěřícně koukala na hodiny.
Bylo 5.33!!!! Říkám - "paní Hanko - je asi teprve půl šesté". A ona na to - "jéééé, tak to promiňte, to jsem se asi spletla. Ale to nevadí, můžeme si ještě povídat."
Nebudu Vám lhát. Na proceduru jsem vyšla o půl hodiny rychleji a na ztichlé a temné chodbě v klidu dospávala svou noční směnu. Pak si mě zavolala sestra cvičitelka. Změřila mé kotníky, lýtka a malíčky u nohou, a nabídla zatejpování lýtka. Horlivě jsem nabídku přijala, zaplatila a odešla. Moje půlhodinka byla vyčerpána a já taky.
Za chvíli jdu hledat další proceduru. Budou mi mrazit kotník na -70 st. Mě, které ne nadarmo se přezdívá „Zmrzlý nanuk?“. No uvidíme, snad to přežiji. Další informace na sebe určitě nenechají dlouho čekat. Krásný den všem.