NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Smím prosit?

1626539364-nahled-the-silence-4522878-1280.jpg

Ahoj strejdo.

 

Konečně si můžeme v klidu sednout a povykládat. Byl to fičák ten minulý týden. Ale zvládli jsme to. Ty, my, oni.

 

Sedíme spolu na balkóně, z otevřeného okna lodžie je slyšet přicházející bouřka. Svíčka plápolá a nám je hezky. Vyrovnaně.

 

Mnoho lidí si myslí, že je to „hrozné“, že jsi zemřel zrovna na mé narozeniny a taky na narozeniny své nejstarší dcery. Nevím sice, jak to vnímá, ale protože jsme stejné, tak předpokládám, že tak jako já. Tohle není hrozné, tohle je vlastně pěkné. Protože si vždy na Tebe vzpomeneme a vždy budeme „slavit“ společně. My naše pozemské narozeniny a taky Tvou cestu zpátky domů.

 

Jako mladá žena jsem nikdy nechápala, že v jiných kulturách se při úmrtích nosí bílé oblečení, tančí a oslavuje. Tohle jsi mě naučil až Ty.

 

Ano, je to o přijetí daného stavu.

 

Tvůj čas jít domů přišel.

Na jedné straně jsi vnímal a viděl svou duchovní rodinu, která Tě přišla radostně přivítat do svého světa, svého Anděla strážného, který je s námi pořád a nikdy nás neopouští i Anděla přeměny. Na druhé straně byl žal a smutek těch, kteří zůstávají.

 

Byl jsi zmatený z nastalé situace,  a přesto klidný. U nás se tomu říká „vyrovnaný“. Věděl jsi, že vše je v naprostém pořádku a navíc, měl jsi dost práce pochopit přicházející změnu.


Ten týden byl náročný pro všechny. Těšil ses na shledání a objetí těch, kteří Ti podávali pomocnou ruku, a přitom Ty sám jsi chtěl podat pomocnou ruku a obejmutí nám, co zůstáváme. Taky sis musel uvědomit, co se děje.

 

A pak jsi přišel na pohřeb. My se loučili s Tebou a Ty s námi. Nebyla jsem se na „tebe“ podívat. Neboť bych viděla „jen“ tělo. Neplakala jsem. Neboť vím, že Ty a Tvá duše nikam neodešla. Zůstává navždy s námi, i když v jiné rovině.

 

Dnes tady sedíme. Vlastně ani nevím, co jsi měl rád (tedy kromě brambor). Nabídla jsem Ti sýr, olivy a malou štamprličku.

Jen se usmíváš. Asi nemáš chuť.

To nevadí.

 

A pak začala zpívat Gloria Gaynor I will survive.

 

"Smím prosit?" řekl jsi.

 

A já si s Tebou báječně zatančila. Šlo to tak lehce. Vážně jsi báječný tanečník. Nakonec jsem se Ti uklonila. A poděkovala za to, že jsi tady nechal tři super holky. A taky jsem Ti zamávala tam nahoru. Vím, že má babička a Tvá mamka Tě teď objímá a je tak ráda, že Tě zase vidí. Teď teda trochu pláču, ale to víš – já a babča… my už to tak prostě máme. Ta taneční písnička vznikla v roce 1978, v roce Tvé svatby. V době, kdy začaly přicházet do našich životů Tvé holky. Život není náhoda, no to je přece jasné.

 

Shora na nás pěkně burácíte, ale my co víme, že je to jen Vaše souhlasné pobroukávání toho co píšu, jsme rádi. A taky nám nevadí, že prší, neboť Vaše slzičky jsou pro nás pohlazením.

 

Naše světy.

Na louce rozkvetlé květy

I přes slzy život je plný krás.

Naše společné světy - v nás.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | povídky / Andělské pohlazení | publikováno: 17.07.2021

Komentáře

aninka
17.07.2021 - 20:19
Krasné