Černá čtvrthodinka

Zase jedno zajímavé "poprvé". Sedím v lázeňském "lobby baru".

 

Kamarádka již unavená letním sluncem a procedurami odešla odpočívat do pokoje. Zůstala jsem sedět sama u rohového stolečku s dvojkou Rulandy. Najednou vypnutá elektřina.

 

Okna otevřené dokořán, nikdo neodchází. Na všechny dýchla krásná atmosféra.

Jen servírka je mírně nervózní a nezvládá nastalou situaci. Celá nesvá se bojí, že hosté odejdou bez zaplacení. Nikdo nechce odejít a je nám všem príma.

Nemůže pochopit, že lidé si i nadále objednávají a zůstávají. Se vším má problém a najednou nic nejde. Dokonce nalít ani další víno. Bez elektřiny nemožné.

 

A přitom stačilo by tak málo. Třeba zapálit svíčky, co jsou na stolech.

Třeba z mínusu udělat plusy. Zapnout na notebooku hudbu.

Třeba vymyslet hru na tajná přání.

Třeba zahájit seznámení naslepo.

Třeba začít "pějme píseň dokola….".

 

Světlo se znovu rozsvítilo.

Všichni jsou zklamání.

 

Hosté, protože zmizelo kouzlo.

Servírka, že hosté ještě nezmizeli….