Za světlem

Bylo mi sedmnáct a Tobě osmnáct.

Byla jsem vychrtlá, stydlivá. Brýle větší než obličej. Sebevědomí na bodu mrazu. Ty jsi byl nádherný mladý kluk. Viděli jsme se ve svém životě poprvé a naposled před 31 léty. Byl jsi tak krásný. Vlastně ani netuším, zda jsi mě tehdy ve svém nádherném mladém světě zaregistroval. Co na tom záleží.

 

Život šel dál.

Jen útržkovitě jsem se dozvídala, že ses oženil a narodila se Ti dcera.

Já se vdala a narodil se mi syn.

S úsměvem vzpomněla jsem si na to, jaký jsi byl tehdy fešák.

 

Život šel dál.

Dozvídala jsem se, kolik máš problémů a jak je řešíš, neřešíš.

Já se rozvedla, přestěhovala, změnila práci, řešila každodenní starostí.

Říkala jsem si, jak asi vypadáš a že z Tebe bude pěkný chlap.

 

Život šel dál.

Dozvěděla jsem se, jak jsi onemocněl a že to není zrovna dobré.

Já řešila vztahové problémy, své zdraví, pubertu syna, stresové situace.

Bylo mi líto, že jsi nemocný a nedaří se Ti tak, jak bych Ti to přála.

 

Život šel dál.

Je to špatné. Dávají Ti pár dnů, pár hodin, pár neuchopitelných chvíl.

Řeším stálé něco, stejně jako každý z nás a uvědomuji si, jak malicherné jsou naše strasti s porovnáním s Tvými.

 

Je krásné májové odpoledne a já se procházím rozkvetlými uličkami a jsem omámená nádhernou vůni rozkvétajících šeříků. Miluji život a moc se mi líbí. Jsem šťastná, že mohu vychutnávat dar života a s pokorou za něj děkuji.

 

Poprvé jsme se viděli před 31 léty. Dnes už vím, že tehdy to bylo i naposled.

 

Je první máj.

 

Zapaluji svíčku a přeji Tvé duši pokoj a šťastnou cestu domů, za světlem…..