Lázeňský zpravodaj č. 8
Vážení a milí.
Dnešní lázeňský zpravodaj byl v ohrožení, protože nám tady blbne wifi připojení, takže jsem se chytla až teď. Včerejší procedury proběhly v pohodě, odpoledne jsem byla jako Hujer v akci. Měla jsem velkou rodinnou návštěvu. Zbytek odpoledne jsme si s Hančou na pokoji povídaly a chystal se k večeři.
U večeře jsme se s kolegyní Líbou bezva bavily a poté se pomalu přesunuly do kavárny. V tu ránu, kde se vzal tu se vzal náš známý starý mládenec, který neustálé omílá svá tři témata.
Poučil nás, že na Moravě se burčáku říká „kobylák“ a tudíž jeho nové indiánské jméno bylo na světě. Kobylák byl naprosto neodbytný. Opětovně nás krmil svými historkami v pořadí víno-vojna-síla zvuku a tak pořád dokola.
Přemístili jsme se pak do místní cukrárny, kde opětovně jako již v pátek zněla hudba jak u táborového ohně a kytara střídala harmoniku. Kobylák byl na zabití. Nepomáhaly domluvy a výstražně zvednuté prsty a obočí, žádosti o chvíli ticha, neustále mlel až dostal žlutou výstražnou kartu od kytaristy. Ale Kobylák byl jako hluchý a slepý. Zároveň byl také bez hany a studu a nebyl k zastavení. Byl nudný a trapný zároveň. Nakonec jsme to my holky zabalily, nechaly ho v zajetí své samomluvy a odešly znechuceně na pokoj. Dnes musíme vymyslet nějaký ďábelský plán, jak se urpuťáka Kobyláka zbavit. Obávám se, že to nebude jednoduché. Možná by nebylo špatné půjčit si od bábi pár prášků na spaní.
Babička se mezitím umravnila, doběhla ji únava z rehabilitací a z věku a kolem deváté večerní už je pravidelně uložená v postýlce, prášek na spaní připravený ke spolknutí a spinká do pěti jako miminko. Krásný to stav.
Dnešní dopoledne probíhá v poklidu. Dnes by nás měly rozveselit odpolední klavírní melodie, tak uvidíme, jestli nás to nezabije. Čeká mě mražení kotníku a jízda na kole, tak se Vám poroučím.
Krásný den.