Lázeňský zpravodaj č. 6
Dobré ráno milí a věrní čtenáři.
Zdravím Vás z ranního vysílání Svobodného Darkova.
Jedna velmi pozitivní zpráva. Včera večer jsem bábi pustila kriminálku. Ta ji však moc nebavila a úderem 21. hodiny se z vedlejšího lože ozývalo pravidelné chrápání. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem pro jistotu vypnula zvuk na mobilu a vůbec se ani nehýbala, aby náhodou tato vzácná chvilka nebyla narušená.
Včera odpoledne jsme s kámoškou Hanďou shlédly divadelní představení „Šest žen Jindřicha VIII.“ Bylo to super. Až na to, že herci do své hry občas vtahovali i diváky a nebudu Vás dále napínat, kdo asi byl do hry taky vtažen. Ano, máte pravdu, moje maličkost. Začínám se cítím jako malý herec velkých rolí. Či velký herec malých rolí???
Krásně se zde uchytil název „neurčitý věk“. Je to takové gentlemanské, takže když někdo o někom povídá, říká, že se jedná o ženu či muže neurčeného věku. Všichni tito věkem neurčení senioři se zbláznili. Téměř všude řeší své partnerské vztahy a sexuální problémy. I včera mezi cigaretkou paní Líby a mou kávičkou k nám přisedl muž neurčitého věku a po chvíli nás vesele zásoboval svými problémy s erekci.
Morálka se prudce a nekontrolovatelně uvolňuje. Je to tady mnohem mnohem horší než na pionýrských či jiných mládežnických táborech. I přesto, že jsem zde ač neurčitého věku benjamínek, občas mám pocit, že jim dělám tátu i mámu a musím je krotit.
Za chvíli jdu na individuální tělocvik, pro tuto chvíli se s Vámi loučím, povinnosti volají.
Váš terénní zpravodajce.