NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie

1605737007-nahled-tree-3080406-1280.jpg

Bílá stěna do běla mlčela.

Den chýlil se do šera.

 

 

Najednou uprostřed místností

rozlila se jako „nivelačka“

 

            ……  h r a č k a …..

            ……. něco hravého – pěkného - milého……

 

 

Ach, Bože

Zase se směješ.

Dobrá tedy.

 

Zkusím napsat to jinak. Znova.

Volit jiná slova.

 

Najednou uprostřed místnosti

někdo rozlil nivelační hmotu

            bez bonmotu.

 

            ……… samotu ……

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 18.11.2020
1605517725-nahled-moon-5175691-1280.jpg

Milovali se něžně,

jak jen stává se to dvěma cizím lidem.

„Děláš se to tak běžně?“

zeptala se s nostalgickým klidem.

 

Smáli se tak bláznivě,

jak jen dokáži dvě nespoutané duše.

Zalití mořským přílivem

sledovali život, jak kolem tiše kluše.

 

Milovali se tak vášnivě,

jak dovolila jim mořská pěna.

K tomu svítil zářivě

úplněk, v němž zahálená byla scéna.

 

 

V písku tiší svědkové – otisky nahých těl.

Zbytek tvé věty…. „Tak moc jsem tě chtěl“

 

nad ránem někam do dáli spolu s rackem uletěl.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 16.11.2020
1603555404-nahled-paris-102843-1280.jpg

Cítím, že dnes provětrám své emoce.

Jsou zavřené, zasklené.

Venčím je občas. Po roce.

 

Vzala jsem je do slunečního svitu.

Jako bych tušila, že láska ve mně spí tu.

 

Nádherný den. Chodím pěšky.

Nostalgicky pouštím si vinylové desky.

 

V tichém šepotu J t´aime.

šansony dnes mají sněm.

 

Pořád se usmívám. Neboť vůbec o nic nejde.

Sejde z očí. Z myslí sejde.

 

… říká se.

 

V čase-mezi koukám na trpké ovoce.

 

„Není důvod býti zoufalá“

šeptá má touha, co nikdy nelhala.

 

Šeptá má touha, co stálé je bdělá.

Usměji se a vše je jako včera.

 

Budeme se brouzdat na pláži

a dívat se, jak ve tváři

znovu se zračí vráska uprostřed tvého čela.

 

Neboť vím, že lepší než viset na kříži

je tančit spolu noční Paříži.

 

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 24.10.2020
1596551307-nahled-romantic-5272709-1280.jpg

Síla úplňku a Vodnáře

vepíše mi do tváře

na malém kamínku

něžnou vzpomínku.

 

Bubnující kapky deště.

Tiše šeptáš "zůstaň ještě".

 

I cesta někdy může být cíl.

 

Za zavřenými víčky

zapalují svíčky

nezapomenutelných chvíl.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 03.08.2020
1595532931-nahled-macro-4364962-1280.jpg

Na balkóně dnes ležela mi mrtvá včela.

Nedoletěla.

 

Celá zblblá z toho, co se kolem děje

zemřela sama. Bez naděje.

 

Je jaro.

 

Nám mnohým se zdálo, že snad letos ani není.

Je ovšem tady. To je překvapení.

 

Celá zblblá z toho, co se kolem děje.

Nechci být bez naděje.

Vysílám lásku ke všem dobrým lidem.

Jsem sama v sobě se svým vnitřním klidem.

 

Přijměte ode mě jako malý dárek

na dálku s kávou roztomilý šálek.

Přání klidných dnů, obyčejného lidského bytí.

Sílu zatnout zuby, když není zbytí.

 

Znovu zasednout u jednoho stolu.

Vím, že zvládneme to spolu.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 10.05.2020
1595261822-nahled-fantasy-5366035-1280-1-.jpg

Hladím hada nohou bosou.

Stojíš v dáli.

Brouzdám rosou.

 

Toužím po Tvém objetí.

Stojíš v dáli.

V zakletí.

 

Já stejně jsem Tvá.

Stejně jako i Ty v tu chvíli jsi můj.

Zakrytá je značka "Stůj".

 

Hladím hada nohou bosou.

Svou touhu zkrápím ranní rosou,

O pár chvil později nočním úplňkem.

 

Hladím hada nohou bosou.

Chvíli před úprkem.

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 01.05.2020
1595524250-nahled-love-1536226-1280.jpg

Vzpomínka v přítomností.

 

Rok se sešel s rokem.

Pomalu, krok za krokem.

Je zpátky.

 

Stojí  u vrátek do zahrádky.

 

Uspořádává své neklidné myšlenky.

Milenci a milenky.

 

Takový je život

v lázeňském dění.

 

Touha vyniknout, touha po pohlazení.

 

Tuční, malí i plešatí.

Jet do lázní se vyplatí.

Češi, Rusi i Poláci.

Všichni najednou lázeňští jsou šviháci.

 

Tak nějak bráníme se stáří.

Jako v pohádce všichni šťastně se tváří.

Fantazii meze se nekladou.

Jak se to děje, je záhadou.

 

Krásně svobodná.

Žena s notýskem.

 

S vůni lunga,

slzou pod víčkem.

 

Zalito svitem toho nejkrásnějšího úplňku.

Její rozbité srdce na malém kamínku.

1596129857-nahled-couple-863456-1280.jpg
Něco mezi "strašně těžkým a strašně hezkým".
 
Jdu si svou cestičkou mezi stromy.
Míjím ruch velkoměsta, příměstské domy.
 
Tiše vcházím do ticha slepé ulice.
Bez bílé hůlky, bez asistenčního psa.
Divná pozice.
 
Jsem v rozpacích.
Před sebou slyším smích.
Za sebou mráz.
V sobě, v tobě, v nás.
 
Jsem na vážkách.
Srdce v otáčkách.
Tep rychlejší než v knihách o zdravovědě.
Vsedě-vleže.
 
Hladím Tvou tvář a utápím se v očích.
Nechápu. Vždyť vždy zle bylo mi na kolotočích.
 
Najednou - změna.
Přede mnou nepopsaná stěna.
 
Ani graffiti nenašli odvahu.
Vykreslit naší povahu.
Naší bolest, touhu, naději.
Snad…. Později.
 
Slyším zvuk kamery, jak odvíjí se film.
Ptám se "co s tím?"
Není snad mou vinou,
že vše nechávám jen tak plynout.
 
Plynout po proudu řeky života.
V davu lidí samota.
 
"Ale možná"…. tiše si šeptá ta zvláštní dáma
"nemusím být sama?"
 
"Ale možná" …. tiše si šeptá ten zvláštní gentleman
"nemusím býti sám?"
 
Schválně nechávám otevřené desky.
Osude kouzelně těžký, třeba dokážeš být i hezký.
Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 06.11.2019
Další stránky: 1234567