NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

poezie

1613066856-nahled-winter-1054239-1280.jpg

Uprostřed chodníku se zakloněnou hlavou

myšlenky mé volně si plavou.

Uprostřed města, uvnitř sebe.

Vločky mě líbají, sníh trochu zebe.

 

Cítím to tak nějak z vnitra.

Zvláštní to den bude zítra.

 

1202 2021 netypická zpráva.

Stejné zleva či zprava.

Zdá se, že zítra se něco přihodí.

Třeba se někdo narodí.

 

A jiný odejde tam, kde návratu není.

Život se občas … mění.

 

Uprostřed chodníku s hlavou mezi vločkami sněhu.

Stejně jako včera

i dnes hledám něhu.

Stejně jako včera i dnes obejmout chci Tě.

Mé vnitřní dítě.

 

V zájetí kouzla celá se klepu.

 

Sněhová vibrace topí se v plamenech

mého srdečního tepu.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 11.02.2021
1612563739-nahled-love-749677-1280.jpg

Na chvíli, kdy se něha zmátoří.

spojili nás naši operátoři.

Zahajujeme společnou noc, snovou.

Fantazií omotaná do spletitosti

Tvých bosých nohou.

 

Propletená v copáncích Tvého hříšného objetí.

Sami spolu navždy prokletí.

 

Tvůj hlas zahájil svou plamennou dráhu.

A já přes veškerou svou snahu

nejsem schopná ukočírovat svou vláhu.

 

Oba zavlažení - vážně

nevíme, co vlastně

přinesou nám naše vášně.

 

Cinkot zvonku.

Cítím se jak nešťastný pes na obojku.

Z pětky přeřazuji – dávám dvojku

a jdu podívat se na nezvaného hosta.

Tam opilý soused.

Věc jednoduchá, prostá.

Tlačí se ke mně, prý na dvojku vína, lahodného moku.

Marnost Té chvíle přemohla mě trochu.

 

Odmítám a zavírám své dveře.

 

Dnes, jak zdá se – všichni jsme bez večeře.

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 05.02.2021
1611957494-nahled-drip-1959198-1280.jpg

Aniž bych tak nějak chtěla

mám blokádu celého těla.

 

V noci tiše řeklo mi nebe.

 

"Nemohu se postavit.

Za Tebe."

 

A tak chodím od čerta k ďáblu.

Zbytečné je připoutávat se k mádlu.

Dokud v sebe neuvěřím,

vždy znovu a znovu padnu.

 

Rok.

Přišla jsem na to brzy.

Rok chyběly mi slzy.

 

Zachumlaná v sobě, jak v chlupaté dece.

Uvolnilo se to ve mně, přece.

 

Kanou…

Jedna po druhé pleskají na hranu stolu.

Jsem šťastná, že jsme zase spolu.

 

Já a mé slzy, tak důležité pro mě.

Schované ve mě jako v rodném domě.

 

Budík hlásí hodin pět.

Vítejte, slzy, vítejte zpět.

 

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 29.01.2021
1611959339-nahled-dove-3426159-1280.jpg

Já vím, Bože, že jsme u zkušební komise.

Pane předsedo. Sluší Vám to. Velice.

 

Já vím, Anděli strážný můj.

Já vím. A proto prosím – při nás stůj.

 

Není Ti teď veselo – já vím, můj příteli.

Sklízíme, co jsme zaseli.

 

Vidím a vím.

Za námi, za všemi

…. stojí stín.

 

Myšlenka v mé hlavě probleskla.

Stín nikdy nevznikl by bez světla.

 

Kde je stín už dávno světlo je.

Říká se tomu – naděje.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 29.01.2021
1611354817-nahled-ank-1215054-1280.jpg

Jsou dny, kdy ticho noci protíná můj pláč.

Slyším Tě, Bože, jak říkáš „není zač.“

 

Jsou dny, kdy ticho noci protíná můj smích.

Slyším Tě, Bože, jak říkáš „dík“.

 

Neprospané. Unavené.

Promilované. Zatracené.

Jednou, dvakrát, po páté.

Zamýšlené, zasněné, vysmáté.

 

Noci, dny, myšlenky i činy.

Hoď kamenem Ty, kdo jsi jiný.

 

Cítím, jak objímáš mě za to, že jsem svá.

Dnes v noci říkám Ti, Bože, „buď vůle Tvá“.

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 22.01.2021
1606936718-nahled-drink-3202709-1280.jpg

Kombajny zavřely své světelné oči. Mlčí.

V mých představách tančí máky vlčí.

 

Kapkami touhy poblázněná.

Na nástěnce dnešní noci přišpendlená.

 

Vůně sklízeného obilí.

Vláčně láskou opilí.

 

Na strništi života našlapujeme po špičkách.

Skrytí tajně v něžných uličkách.

 

Na špičce jazyka cítím mango.

Tančím s Tebou hříšné tango.

 

V záklonu

jemně

nadzvedávám oponu.

 

 

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 02.12.2020
1605737007-nahled-tree-3080406-1280.jpg

Bílá stěna do běla mlčela.

Den chýlil se do šera.

 

 

Najednou uprostřed místností

rozlila se jako „nivelačka“

 

            ……  h r a č k a …..

            ……. něco hravého – pěkného - milého……

 

 

Ach, Bože

Zase se směješ.

Dobrá tedy.

 

Zkusím napsat to jinak. Znova.

Volit jiná slova.

 

Najednou uprostřed místnosti

někdo rozlil nivelační hmotu

            bez bonmotu.

 

            ……… samotu ……

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 18.11.2020
1605517725-nahled-moon-5175691-1280.jpg

Milovali se něžně,

jak jen stává se to dvěma cizím lidem.

„Děláš se to tak běžně?“

zeptala se s nostalgickým klidem.

 

Smáli se tak bláznivě,

jak jen dokáži dvě nespoutané duše.

Zalití mořským přílivem

sledovali život, jak kolem tiše kluše.

 

Milovali se tak vášnivě,

jak dovolila jim mořská pěna.

K tomu svítil zářivě

úplněk, v němž zahálená byla scéna.

 

 

V písku tiší svědkové – otisky nahých těl.

Zbytek tvé věty…. „Tak moc jsem tě chtěl“

 

nad ránem někam do dáli spolu s rackem uletěl.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 0 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 16.11.2020
Další stránky: 123456