NEPŘEHLÉDNI
Milý čtenáři. Dovol nám oznámit, že jsme včera byly slavnostně pokřtěné. Pokud by jsi chtěl Zavolat mi včera a nebo se dozvědět Co v kartách nebylo, není nic jednoduššího než si nás koupit. Zájemci, prosím pište na hanlen@hanlen.cz.
NEPŘEHLÉDNI
Téměř na rok přesně plánuji další křest. Pevně věřím, že tentokráte to vyjde. Už se na Vás moc těším.
NEPŘEHLÉDNI
Prvotina básníček je na světě. Křest byl připraven na podzim 2020. Z téměř neznámého důvodu nevyšel. Nevadí. Pevně věřím, že vše je vždy přesně tak, jak má být a všechno zlé je k něčemu dobré. I když v tu danou chvíli ještě nevíme důvod. :) A tak nezbývá než začít poctivě pracovat na další knížce ... a věřit v další křest. Neboť víra a naděje nás posouvá vždy dál. :)

Plavba v hvězdném oceánu

1620548827-nahled-stars-1246590-1280.jpg

Je půlnoc.

Chvíle, kdy včerejšek se v dnešek mění.

Uplynulo pár hodin po setmění.

 

Tak nějak bezhlavě

stojím oblečená v lyžařské výbavě.

Chvíle zastavení v životním běhu.

Pode mnou není ani vločka sněhu.

 

Namísto v přilbě a lyžácích

hlavu mám v oblacích.

Zahalené v tmavé noci.

ptají se mě stromy „a Ty, kdo jsi?“

 

Přemýšlím nad odpovědí. Mám čas.

Obklopená množstvím prazvláštních krás.

Jak cirkusový drezér krotím svou lidskou pýchu.

Na horách. V noci. Ve tmě. V tichu.

 

Mám zakloněnou hlavu.

Jako námořník si tiše plavu.

V době, kdy čas neúprosně se blíží k ránu

v nekonečném hvězdném oceánu.

 

Starlink smutně protne mé snění.

Vím, že odpovídat otázkou slušné není.

„Člověče, kdo si myslíš, že jsi?“ ptám se na místo stromů.

Tak ptát se Tě budou až jednou vracet se budeš domů.

 

Někdy málo je více.

Není třeba hrát si na Bohy.

 

Bohatství v nás. Zhoupnout se v srpku půlměsíce.

Focení noční oblohy.

 

Sdílet článek | Přidat komentář
komentáře: 1 | poezie / Nová tvorba | publikováno: 09.05.2021

Komentáře

Hovorka
10.05.2021 - 10:25
Pro váženou paní Haničku : Obdivuji Vaší krásnou básničku. Srdíčko se tetelí, zůstaňme ještě pár dní veselí. Čas setkávání se nám už blíží, Pán Bůh nad námi jen shlíží a tiše říká :
Vy lidi se nikdy nepoučíte, jak si dovedete ublížit, díky Vaší chamtivosti necháte tolik lidí nevinných umřít. My silní důchem to jistě přežijem a lepších časů se určitě zas dožijem.
Zachovejme si i nadále dobrou mysl, jinak by to nemělo žádný smysl.
Paní Haničko, cítil jsem, že vše ve Vás zpívá, a člověk se na tu násheru, co jste složula jen dívá.